ECLI:CZ:US:2003:1.US.141.02
sp. zn. I. ÚS 141/02
Usnesení
I. ÚS 141/02
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. V., MUDr. J. K., M. K., a F. V., právně zastoupených advokátem JUDr. J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 11. 2001, č. j. 8 Co 1959/2001-205, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 28. 5. 2001, č. j. 2 C 557/94-186, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti namítali, že postupem obecných soudů došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv a svobod. Zejména měli za to, že bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces. Uvedli, že A. Š. (právní předchůdce vedlejších účastníků) získal dle jejich mínění nemovitosti v k. ú. Ž. (blíže specifikované v napadených rozhodnutích) v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, za cenu nižší než odpovídající cenovým předpisům a na základě protiprávního zvýhodnění.
Návrh stěžovatelů na přechod vlastnického práva k předmětným nemovitostem z žalovaných - 1) L. A., 2) J. S. a 3) Z. A. (vedlejší účastníci) byl obecnými soudy napadenými rozhodnutími zamítnut. Obecné soudy uvedenou věc posoudily tak, že k naplnění skutkové podstaty ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, nedošlo.
Ze spisového materiálu k předmětné věci vyplývalo, že odvolací soud připustil proti svému rozsudku dovolání za předpokladu, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Na výzvu Ústavního soudu proto stěžovatelé svůj návrh doplnili a uvedli, že současně s touto svou ústavní stížností podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Ústavní soud ze spisu konstatuje, že Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. 12. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1330/2002, rozhodl tak, že se shora citované napadené rozsudky obecných soudů zrušují.
V návaznosti na výše uvedené musel Ústavní soud návrh stěžovatelů po procesní stránce posoudit jako nepřípustný. Z ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") totiž vyplývá, že ústavní stížnost je nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje. Pokud dovolací soud napadené rozsudky obecných soudů zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Písku, stěžovatelům zůstávají k uplatnění jejich práv dosud otevřeny procesní prostředky v rámci řízení před obecnými soudy. Ústavní soud proto návrh stěžovatelů ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání usnesením odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 24. února 2003
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu