ECLI:CZ:US:2003:1.US.165.02
sp. zn. I. ÚS 165/02
Usnesení
I. ÚS 165/02
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. K., právně zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 10 Ca 309/2001, rozhodnutí Okresního úřadu Písek, ze dne 19. 9. 2001, č. j. RR/Výst./1401/01-H, a rozhodnutí Městského úřadu Písek, ze dne 25. 6. 2001, č. j. Výst./1775/0/2001/Ko.ODSN-DoSP, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného Okresního úřadu Písek, referátu regionálního rozvoje. Tímto rozhodnutím vedlejší účastník změnil rozhodnutí Městského úřadu v Písku ve věci dodatečného povolení stavby "Půdní vestavba v č. p. 165, B., Písek" na pozemku p. č. 180/1 v k. ú. Písek.
Městský úřad Písek vydal dne 2. 10. 2000 stavební povolení, na jehož základě byla předmětná stavba povolena. Toto stavební povolení bylo rozhodnutím Okresního úřadu Písek ze dne 4. 5. 2000 zrušeno a vzhledem ke zjištění, že se jedná již o rozestavěnou stavbu, nebylo možné věc vrátit k novému projednání dle §66 stavebního zákona. Správnímu orgánu I. stupně bylo doporučeno, aby z vlastního podnětu neprodleně zahájil řízení podle §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, a ve věci rozhodl. Městský úřad Písek zahájil řízení o odstranění stavby a pozval účastníky řízení na ústní jednání dne 15. 6. 2001. Stěžovateli bylo oznámení o zásilce uloženo na Městském úřadě s tím, že si je může do 3 dnů vyzvednout. K vyzvednutí zásilky však nedošlo. Zásilka mu byla doručena dne 14. 6. 2001 pracovníkem Městského úřadu Písek. Rozhodnutím Městského úřadu Písek ze dne 25. 6. 2001 bylo vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby na dokončení realizace půdní vestavby. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání a Okresní úřad Písek, referát regionálního rozvoje, uvedené rozhodnutí změnil tak, že text ve výrokové části nahradil novým znění, že "stavebníkovi M. S. a V.T. se dodatečně povoluje dokončení realizace půdní vestavby v č. p. 165 B., Písek." Odvolací orgán souhlasil se zjištěními a závěry správního orgánu I. stupně, že stavebník prokázal, že stavba je v souladu s veřejnými zájmy, zejména s územně plánovací dokumentací, obecnými technickými požadavky na stavbu a zájmy chráněnými zvláštními předpisy. Řízení bylo vedeno náležitým procesním postupem, stavebníkem bylo požádáno o dodatečné stavební povolení a bylo prokázáno, že stavba je v souladu s veřejnými zájmy a ostatními požadavky uvedenými v §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.
Krajský soud poté na základě žaloby stěžovatele přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Stěžovatel v žalobě namítal zejména podjatost vedoucího odboru výstavby a územního plánování, který ve věci rozhodoval, a dále to, že správní orgány postupovaly ve věci nesprávně pouze dle §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona a přitom vycházely z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci a že jde o stavbu postavenou bez stavebního povolení. V daném případě se údajně jednalo o stavbu postavenou v rozporu s vydaným stavebním povolením, a proto bylo nesprávně vydáno dodatečné stavební povolení, které lze vydat pouze na stavbu postavenou bez stavebního povolení. Dle názoru stěžovatele mělo být nařízeno odstranění stavby. Dále stěžovatel v žalobě namítal, že neměl možnost se před jednáním, které se konalo 15. 6. 2001, řádně připravit, neboť oznámení o konání ústního jednání mu bylo doručeno dne 14. 6. večer. Tím byla porušena jeho procesní práva.
Podle názoru krajského soudu však nebyly námitky žalobce opodstatněné. K námitce podjatosti vedoucího odboru výstavby soud uvedl, že nebyla v rámci správního řízení uplatněna, proto ji nelze uplatnit ani v rámci správního soudnictví, jehož úkolem je přezkoumávat zákonnost rozhodnutí správních orgánů. V případě včasného uplatnění této námitky by o ní rozhodoval podle §11 odst. 1 a §12 odst. 1 správního řádu tajemník městského úřadu. Soud se neztotožnil ani s námitkou, že na danou věc nelze aplikovat ust. §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Z přiloženého spisu soud zjistil, že uvedené ust. na konkrétní situaci plně dopadá. Z dikce právní normy jednoznačně vyplývá, že zákon umožňuje stavebnímu úřadu dodatečně povolit jak stavbu, která byla zřízena bez stavebního povolení, tak stavbu, která se uskutečnila v rozporu se stavebním povolením. Podle názoru soudu správní orgán učinil pro vydání rozhodnutí úplná skutková zjištění. Žalobce nebyl rovněž zkrácen na svých právech tím, že oznámení o zahájení řízení a pozvání k ústnímu jednání mu bylo doručeno den před jednáním. Byl informován o uložení zásilky dne 4. 6. 2001 s tím, aby byla písemnost vyzvednuta na Městském úřadě v Písku do 3 dnů. Žalobce přitom nedoložil, že by se v uvedenou dobu v místě bydliště nezdržoval nebo že by mu nějaká okolnost bránila ve vyzvednutí zásilky. V případě, že by mu nebyla zásilka doručena ani dne 14. 6., mělo by se za to, že písemnost byla doručena dne 7. 6. 2001 (§24 spr. řádu - fikce doručení). Žalobce se však o konání ústního jednání dozvěděl a aktivně se ho účastnil.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá totéž, jako v řízení před krajským soudem. Je přesvědčen, že postupem orgánů veřejné moci byl porušen čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Ústavy ČR.
Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření k obsahu ústavní stížnosti uvedl, že nesdílí názor stěžovatele o porušení jeho základních práv. Rovněž tak Městský úřad v Písku ve svém vyjádření vyslovil přesvědčení, že správní řízení i řízení před soudem proběhlo podle ústavních principů. Okresní úřad v Písku je toho názoru, že uplatněné námitky stěžovatele byly již předmětem odvolání i žaloby. Plně se ztotožňuje s rozhodnutím krajského soudu.
II.
Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
K ústavní stížnosti je třeba nejdříve konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským soudním řádem, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody ústavně zaručené. Ústavní soud se zabývá správností rozhodnutí orgánu veřejné moci zejména tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se závěry soudu, který zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. Stěžovatel opětovně zopakoval námitky, které byly obsahem jeho žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Obecný soud se ve svém rozsudku všemi námitkami uplatněnými v žalobě řádně zabýval, své rozhodnutí obsáhle odůvodnil a vyložil, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil.
Jak zjistil Ústavní soud z rozhodnutí Okresního úřadu Písek, referátu regionálního rozvoje, stěžovatel podal odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, aniž by je jakkoliv odůvodnil, a neučinil tak ani po výzvě správního orgánu. Námitku podjatosti pracovníka Městského úřadu v Písku, odboru výstavby a územního plánování, stěžovatel uplatnil až v žalobě, podané u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Pokud měl stěžovatel pochybnosti o nepodjatosti uvedeného pracovníka, který ve věci rozhodoval, měl možnost využít ust. §10 správního řádu, a oznámit skutečnosti nasvědčující vyloučení příslušnému správnímu orgánu. O vyloučení by poté bylo rozhodováno dle §12 odst. 1 správního řádu. K tomu však nedošlo, a správní řád na případy, kdy rozhodnutí bylo vydáno vyloučeným pracovníkem, pamatuje v §62, stanovícím podmínky obnovy řízení (§62 odst. 1 písm. d). Stěžovatel neuplatnil v odvolacím řízení ani námitku pozdního doručení oznámení o zahájení řízení a konání ústního jednání. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně se uvádí, že mu bylo doručeno náhradním způsobem z toho důvodu, že se koncem měsíce června nezdržoval v místě trvalého bydliště a na výzvu k vyzvednutí písemnosti, uložené v podatelně městského úřadu, nereagoval i přesto, že úřad navštívil již dne 11. 6. 2001. Z uvedeného je zřejmé, že v tento den se již v místě trvalého bydliště zdržoval a zásilku si mohl na podatelně úřadu vyžádat. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, byla mu doručena dne 14. 6. 2001, den před konáním ústního jednání. Stěžovatel se tohoto jednání zúčastnil a vznášel námitky. Vzhledem k tomu, že správní řád nestanoví žádnou lhůtu pro předvolání k ústnímu jednání, nelze ani konstatovat, že by byla postupem správního orgánu porušena jeho procesní práva. S ostatními námitkami týkajícími se hmotného práva se dostatečným způsobem vypořádal krajský soud.
Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a mimo ústní jednání usnesením ji odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 2. července 2003
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
předseda I. senátu Ústavního soudu