infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22.10.2003, sp. zn. I. ÚS 227/03 [ usnesení / GÜTTLER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2003:1.US.227.03

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2003:1.US.227.03
sp. zn. I. ÚS 227/03 Usnesení Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti K., spol. s r.o., zastoupené JUDr. V. K., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 6 Cmo 266/2001-114 ze dne 1. 11. 2002 a proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze č.j. 36 Cm 326/96-77 ze dne 20. 11. 2000 ve znění opravného usnesení č.j. 36 Cm 326/96-103 ze dne 11. 2. 2002, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelka podala dne 16. 4. 2003 ústavní stížnost, která směřovala proti v záhlaví uvedeným rozsudkům Vrchního soudu v Praze a Krajského obchodního soudu v Praze. Napadenými rozsudky byla podle názoru stěžovatelky porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na obnovu řízení. V předmětné věci rozhodl nejdříve Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem č.j. 36 CM 326/96-39 ze dne 19. 1. 1999 tak, že žalobu podanou proti stěžovatelce, která měla v řízení před obecnými soudy postavení žalované, zamítl. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem č.j. 6 Cmo 370/99-60 ze dne 25. 1. 2000 zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně vyslovil závazný právní názor na konkrétní spornou otázku. V dalším řízení Krajský obchodní soud - byv vázán podle §226 o.s.ř. právním názorem odvolacího soudu - rozhodl rozsudkem č.j. 36 Cm 326/96-77 ze dne 20. 11. 2000 tak, že uložil stěžovatelce jako žalované povinnost zaplatit žalobci stanovenou částku 24.120,- DEM s příslušenstvím. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem č.j. 6 Cmo 266/2001-114 ze dne 1. 11. 2002 potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Vzhledem k tomu, že původní rozhodnutí soudu I. stupně (rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze č.j. 36 CM 326/96-39 ze dne 19. 1. 1999) bylo vydáno před změnou o.s.ř. zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "zákon č. 30/2000 Sb."), musí se další řízení před odvolacím soudem i dovolacím soudem řídit o.s.ř. ve znění platném do 31. 12. 2000. Při posuzování přípustnosti dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 6 Cmo 266/2001-114 ze dne 1. 11. 2002 je proto vzhledem k ustanovení hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. nutno postupovat podle dosavadních právních předpisů. Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Z tohoto ustanovení vyšel i Vrchní soud v Praze, který poučil stěžovatelku, že proti rozsudku je dovolání podle §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné. (Ostatně stejná právní úprava je obsažena i v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve znění platném po 31.12.2000.) V předmětné věci, jak je výše uvedeno, nastala právní situace sledu rozhodnutí obecných soudů, předvídaná v §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř., ve znění platném do 31. 12. 2000. Stěžovatelka také sama v ústavní stížnosti uvádí, že dovolání jako přípustný prostředek k ochraně práva podala. Za této situace, jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž je přípustné dovolání, nebyly ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 22. října 2003 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2003:1.US.227.03
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 227/03
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 22. 10. 2003
Datum vyhlášení  
Datum podání 17. 4. 2003
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost - §43/1/e)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
  • 99/1963 Sb., §132, §157 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík důkaz/volné hodnocení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-227-03
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 43800
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-21