ECLI:CZ:US:2003:1.US.26.03
sp. zn. I. ÚS 26/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatelky D. T. T. V., zastoupené advokátkou Mgr. M. V., proti postupu - nečinnosti - Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. Nt 1002/2001 ve věci návrhu na obnovu řízení trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 3 T 79/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že dne 10. 1. 2001 podala návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 79/98. Tvrdí, že Okresní soud v Litoměřicích v dané věci pod sp. zn. Nt 1002/2001 účelově vyčkal, až jí bude ukončen pobyt na území České republiky, a ve věci nevyvinul žádnou činnost. Stěžovatelka - dle výzvy soudu dne 7. 3. 2001 - svůj návrh toliko doplnila. Přípisem ze dne 7. 11. 2001 okresní soud učinil u stěžovatelky dotaz, zda na svém návrhu trvá, jestliže jí byl k 31. 8. 2001 ukončen pobyt na území České republiky. Dále stěžovatelka uvádí, že vzhledem k nečinnosti obecného soudu podala dne 3. 2. 2002 ústavní stížnost, kterou Ústavní soud dne 29. 4. 2002 pod sp. zn. I. ÚS 82/02 jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Shledal totiž, že Okresní soud v Litoměřicích nemohl - s ohledem na objektivní překážky - v dané věci rozhodnout dříve.
V přípise ze dne 17. 9. 2002 prý místopředsedkyně Okresního soudu v Litoměřicích stěžovatelce přislíbila - se zřetelem na její žádost o prošetření postupu ve věci - nařízení veřejného zasedání na leden 2003. Na den 14. 1. 2003 soud toto zasedání nařídil, ale poté stěžovatelku vyrozuměl o tom, že se odročuje na den 6. 5. 2003. Důvodem odročení prý byla omluva svědka. Stěžovatelka je přesvědčena, že soud mohl provést jiné důkazy, např. mohl vyslechnout ji jako účastnici řízení, a nemusel za tím účelem jednání odročit. V tomto postupu - jestliže okresní soud veřejné zasedání odročil až o čtyři měsíce - spatřuje stěžovatelka další neodůvodněné průtahy ve věci.
Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud Okresnímu soudu v Litoměřicích uložil, aby ve věci sp. zn. Nt 1002/2001 neprodleně jednal a aby v průtazích nepokračoval.
K ústavní stížnosti se vyjádřil předseda příslušného senátu Okresního soudu v Litoměřicích, který uvedl, že o dané věci nemohl rozhodnout dříve, protože byl v době od 11. 12. 2001 do 2. 9. 2002 v pracovní neschopnosti. Veřejné zasedání prý nařídil na nejblíže možný termín a to na 14. 1. 2003. Přednostně bylo totiž nutné vyřídit vazební věci a další věci, jež v důsledku jeho pracovní neschopnosti tzv. "zestárly". Vzhledem k omluvě klíčového svědka - na základě jehož výslechu soud o návrhu na obnovu řízení rozhodne - odročil jednání na den 6. 5. 2003. Upřednostnil opět rozhodování ve vazebních věcech a ve věcech, u kterých je nutné okamžité působení trestu na pachatele trestného činu po jeho odsouzení.
Dále se k ústavní stížnosti vyjádřila předsedkyně Okresního soudu v Litoměřicích, která dobu pracovní neschopnosti předsedy senátu JUDr. K. potvrdila. Uvedla, že nebylo možné délku pracovní neschopnosti příslušného soudce předvídat; ten - mimo to - 28. 5. 2002 nastoupil a konal práci, avšak již 10. 6. 2002 jeho pracovní neschopnost pokračovala. Soud prý v dané situaci nemohl přidělit věc - dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy - jinému soudci. U Okresního soudu v Litoměřicích působí pro agendu trestních věcí čtyři soudci. Podle rozvrhu práce a stavu přidělených věcí v senátech by - vzhledem k pracovní neschopnosti JUDr. K. i vzhledem k termínům nařízení hlavních líčení - byla situace neměnná. Podle názoru předsedkyně okresního soudu by tedy ani jiný soudce - s ohledem na naplněnost termínů a na potřebu seznámení se s věcí - veřejné zasedání nenařídil dříve.
Ústavní soud dospěl k těmto závěrům.
Podle článku 83 Ústavy ČR je základním úkolem Ústavního soudu ochrana ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti může návrh k Ústavnímu soudu podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Ústavní soud je tedy, podle povahy zásahu oprávněn, buď zrušit napadené rozhodnutí nebo zakázat tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval a přikázat mu, aby obnovil, pokud je to možné, stav před porušením. Platí však, že ústavní stížností může být napaden pouze aktuální, trvající zásah orgánu veřejné moci a stěžovatel tímto zásahem musí být ještě postižen. (Srovnej Filip, Hölländer, Šimíček, Zákon o Ústavním soudu, Komentář 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, str. 296 a násl.).
Ústavní soud - se zřetelem na obsah předmětného soudního spisu - dovozuje, že zásah, proti kterému ústavní stížnost směřuje, již není aktuální. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 6. 5. 2003 je patrné, že soud ve věci skutečně jednal, provedl důkaz výslechem svědka M. K. a jednání odročil za účelem výslechů svědkyně H. H. na neurčito. V protokolu o veřejném zasedání okresní soud dále uvedl, že ve věci bude neprodleně jednat po rozhodnutí Ústavním soudem o ústavní stížnosti stěžovatelky.
Za těchto okolností považuje Ústavní soud za nadbytečné se podaným návrhem věcně zabývat. Je zřejmé, že takový postup by odporoval principu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci. Podle ustálené judikatury - i se zřetelem k tomu, co je uvedeno výše - preferuje Ústavní soud nápravu protiústavních pochybení v rámci soustavy těch orgánů, jichž se souzená věc týká.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2003
JUDr. Vladimír Klokočka
předseda senátu