ECLI:CZ:US:2003:1.US.332.02
sp. zn. I. ÚS 332/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky L. M., zastoupené advokátem JUDr. V. D., CSc., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 4. 2002, sp.zn. 30 Ca 343/2001, a proti rozhodnutí Okresního úřadu Svitavy - Okresního pozemkového úřadu ze dne 9. 3. 2001, č.j. PÚ/R/13/01-No, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní úřad Svitavy - Okresní pozemkový úřad (dále jen "pozemkový úřad") rozhodnutím ze dne 9. 3. 2001, č.j. PÚ/R/13/01-No, rozhodl podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 229/1991 Sb."), že L. M. (dále jen "stěžovatelka") není vlastníkem nemovitostí, pozemkových parcel v obci a v katastrálním území Polička, a to část p.č. 2476 o výměře 2559m2 (nyní č. st. 2956 zastavěná plocha, č. 2506/4 ostatní plocha, č. 6420 ostatní plocha, č.st. 1680 zastavěná plocha, st. 2958 zastavěná plocha, 6423 ostatní plocha), část p.č. 2476 o výměře 1227 m2 (nyní č. 2379/10 ostatní plocha, č.st. 2463 zastavěná plocha) a část p.č. 2475 o výměře 1085 m2 (nyní č. 2379/10 ostatní plocha, č. st. 2463 zastavěná plocha) [dále jen "nemovitosti"]. Důvodem nepřevedení vlastnických práv k nemovitostem na stěžovatelku "je nenaplnění ustanovení §6 odst. 1 písm. m) a písm. n) a následně i §4 zákona č. 229/1991 Sb." Povinnou osobou podle ustanovení §5 citovaného zákona je Okresní úřad Svitavy zastoupený referátem životního prostředí.
V odůvodnění tohoto rozhodnutí pozemkový úřad uvedl, že stěžovatelka uplatnila dne 16. 10. 1991 nárok na vydání nemovitostí u pozemkového úřadu a současně vyzvala držitele nemovitostí Okresní stavební podnik Svitavy a Okresní průmyslový podnik Svitavy se sídlem v Poličce k jejich vydání. Stěžovatelka uplatnila rovněž nárok na finanční náhradu podle zákona č. 87/1991 Sb. Nárok byl posouzen jako "majetek zemědělského charakteru" a stěžovatelka byla odkázána na řízení podle zákona č. 229/1991 Sb. Nemovitosti přešly do vlastnictví státu zastoupeného Městským úřadem v Poličce vyvlastněním pro potřebu rozšíření výstavby areálu Okresního průmyslového, resp. Okresního stavebního podniku v Poličce (rozhodnutí Městského národního výboru v Poličce ze dne 16. 2. 1972, č.j. 351/71).
Pozemkový úřad zkoumal, zda nemovitosti přešly do vlastnictví státu způsobem odpovídajícím některému z ustanovení §6 odst. 1 písm. m) nebo písm. n) zákona č. 229/1991 Sb., tj. vyvlastnění za náhradu, pokud nemovitost existuje a trvale neslouží účelu, pro který byla vyvlastněna, nebo vyvlastnění bez vyplacení náhrady. K otázce poskytnutí náhrady za vyvlastněné nemovitosti a převzetí peněz pozemkový úřad uvedl, že původní vlastník nemovitostí B. T. [poznámka: který zemřel dne 30. 1. 1982; restituční nárok na vyvlastněné nemovitosti uplatnila stěžovatelka (tj. sestra B. T. a dědička ze zákona)] byl rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 3. 1977, č.j. Nc 1627/76-18, omezen ve způsobilosti k právním úkonům. Týž soud nejprve usnesením ze dne 17. 5. 1977, č.j. P 66/77-20, ustanovil B. T. opatrovníka MVDr. L. Ř., který tuto funkci vykonával od 17. 5. 1977 do 31. 3. 1980, kdy byl usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 31. 3. 1980, č.j. P 66/77-50, funkce opatrovníka na vlastní žádost zproštěn; soud posléze usnesením ze dne 30. 7. 1979, č.j. P 66/77-36, ustanovil novou opatrovnicí stěžovatelku.
Pozemkový úřad tyto skutečnosti uvedl proto, aby ozřejmil otázky týkající se poskytnutí náhrady za vyvlastněné nemovitosti a její převzetí, neboť stěžovatelka zpochybnila akty převzetí finanční náhrady, důvod zbavení svéprávnosti a stanovení opatrovníka B.T. Pozemkový úřad k této otázce prohlásil, že "není oprávněn nerespektovat pravomocné rozhodnutí soudu a dále šetřit, jakým způsobem bylo naloženo s prostředky za vyvlastněné pozemky". Pozemkový úřad se proto nadále zabýval tím, zda byla za vyvlastněné nemovitosti vyplacena náhrada se zřetelem na ustanovení §6 odst. 1 písm. n) zákona č. 229/1991 Sb. Odkázal na rozhodnutí o vyvlastnění pozemků č.j. 351/71, které stanoví, že náhrada za vyvlastněné pozemky je určena podle §15 odst. 1 vyhlášky č. 43/1969 Sb. částkou 6,- Kč za 1 m2 a bude zaplacena po nabytí právní moci rozhodnutí. Rozhodnutím státního notářství ze dne 27. 11. 1972 č.j. Usn. 253/72-3, bylo do úschovy přijato 13.872,- Kč (za vyvlastněný pozemek o výměře 2312 m2) a následně státní notářství rozhodnutím ze dne 21. 12. 1977 úschovu zrušilo a hotovost převzal na základě žádosti ze dne 9. 11. 1977 opatrovník B. T.MVDr. L. Ř. K náhradě za druhý vyvlastněný pozemek pro Okresní průmyslový podnik (p.č. 2476, výměra 2559 m2) pozemkový úřad v prvé řadě zjistil, že Okresní pozemkový úřad přípisem ze dne 15. 3. 1972 žádal B. T. o oznámení čísla účtu, na který by mohla být složena náhrada a posléze v protokolu Okresního soudu Svitavy ze dne 30. 3. 1979 opatrovník MVDr. L. Ř. sděluje, že obdržel částku 15.320,20,- Kč za vykoupený pozemek. Z této částky použil 648,- Kč na platby za B. T. a zbytek, tj. 14.672,20,- Kč uložil dne 30. 3. 1979 na vkladní knížku nesvéprávného. Tato částka byla později zahrnuta do dědictví po B. T. (jako důkaz sloužilo rozhodnutí D 188/82 a majetkový list). Z uvedených písemných dokladů pozemkový úřad dovodil, že za vyvlastněné pozemky byla finanční náhrada poskytnuta.
Pozemkový úřad dále poukázal na to, že ověřoval, zda vyvlastněné nemovitosti slouží účelu, pro který byly vyvlastněny, tj. pro výstavbu a rozšíření areálu Okresního stavebního podniku Svitavy (dále jen "OSP") a Okresního průmyslového podniku Svitavy (dále jen "OPP") se sídlem v Poličce. Místním šetřením zjistil, že v areálu OPP (nyní Oblastní průmyslový podnik, a.s., Polička) je z původní parcely č. 2476 nyní č. st. 1680 a st. 2958 - zastavěné plochy, části 2506/4, č. 6420, 6423 - ostatní plocha a v areálu OSP (nyní stavební firma P., spol. s.r.o.) je z původní parcely č. 2476 nyní č. 2379/10 - ostatní plocha, č. st. 2463 - zastavěná plocha, z původní p.č. 2475 je nyní č. 2379/10 - ostatní plocha, č.st. 2463 - zastavěná plocha, tedy že vyvlastněné pozemky jsou buď zastavěny nebo se jedná o obslužné plochy ke stavbám. K posouzení této otázky si pozemkový úřad vyžádal stanovisko Městského úřadu - stavebního úřadu v Poličce, který v odborném posudku ze dne 26. 9. 2000, č. 715/2000/K, uvedl, že nemovitosti jsou zastavěny stavbami v souladu s vyvlastňovacím rozhodnutím.
Pozemkový úřad ve vztahu k určení povinné osoby uvedl, že v případě OSP - z něhož privatizací v roce 1992 vznikla stavební firma P., s.r.o. (původní OSP byl zrušen bez likvidace rozhodnutím přednosty Okresního úřadu Svitavy ze dne 22. 2. 1996) - je povinnou osobou podle ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. Okresní úřad Svitavy, zastoupený referátem životního prostředí. V případě OPP, s.p. - který zanikl dne 30. 4. 1992 a od 1. 5. 1992 z něho vznikla akciová společnost (Oblastní průmyslový podnik v Poličce), jehož zakladatelem byl Fond národního majetku ČR - došlo k převodu vlastnictví v rámci velké privatizace (viz privatizační projekt č. 1339 ze dne 17. 4. 1992).
Pozemkový úřad konečně uvedl, že se v průběhu řízení nepodařilo prokázat, že by se vyvlastnění nemovitostí uskutečnilo bez vyplacení náhrady, případně, že nemovitost neslouží účelu, pro který byla vyvlastněna. Proto nejsou naplněny předpoklady uvedené v ustanovení §6 odst. 1 písm. m) nebo písm. n) a následně také §4 odst. 2 písm. e) zákona č. 229/1991 Sb., takže pozemkový úřad vydal rozhodnutí podle §9 odst. 4 citovaného zákona, tj. že se vlastnictví k nemovitostem na stěžovatelku nepřevádí.
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 9. 3. 2001, č.j. PÚ/R/13/01-No, potvrdil.
V odůvodnění svého rozsudku krajský soud poukázal na to, že v řízení před pozemkovým úřadem bylo (listinnými důkazy obsaženými ve správním spisu) dostatečně prokázáno, že "byly důvody pro vyvlastnění podle pravomocného rozhodnutí vydaného v souladu s platnými předpisy, že nemovitosti trvale slouží účelu, pro který byly vyvlastněny, a že bylo rovněž prokázáno, že vyvlastnění dotčených pozemků bylo za náhradu". Krajský soud se neztotožnil s tvrzením stěžovatelky, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí došlo ke změně povinných osob, a zastává stanovisko shodné s pozemkovým úřadem, že po zrušení OSP dne 22. 2. 1996 a po zániku OPP ke dni 30. 4. 1992 se stal ze zákona povinnou osobou čs. stát - Okresní úřad Svitavy, který je také v napadeném rozhodnutí jako povinná osoba uveden.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a rozhodnutí Okresního úřadu Svitavy - Okresní pozemkový úřad napadla stěžovatelka ústavní stížností.
Stěžovatelka v prvé řadě "připomíná" Krajskému soudu v Hradci Králové denegatio iustitiae, neboť prý nevzal v úvahu, že povinnou osobou ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb. je současně také orgán, který ve věci rozhoduje. Tím prý došlo k porušení čl. 36 a 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka uvádí, že oba podniky (tj. OSP a OPP), pro jejichž výstavbu a rozšíření jejich areálu byly nemovitosti vyvlastněny, jsou podle ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. ke dni účinnosti tohoto zákona povinnými osobami. Stěžovatelka se domnívá, že za stavu, kdy došlo ke změně povinných osob (z OSP na firmu P., s.r.o.; z OPP na OPP, a.s.) nemohlo dojít k privatizaci, a to s ohledem na restituční řízení. Na základě ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. je převod vlastnictví neplatný a pozemkový úřad nevzal tento stav v úvahu.
Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti poukazuje na to, že v průběhu vyvlastňovacího řízení byl na B. T. vyvíjen nátlak, orgánům státní správy byl nepohodlný a proto došlo k "částečnému zbavení svéprávnosti pro styk s úřady a došlo k jeho umístění v psychiatrickém ústavu. Přitom mohl být propuštěn za podmínky podepsání přihlášky do JZD. Na to p. B. T. prohlásil, že zůstane nadále v ústavu". Stěžovatelka dále uvádí, že B. T. byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 3. 1977, č.j. Ne 1627/76, a mohl přípisy a poukázky podepsat a přijímat jakékoliv plnění. Stěžovatelka tvrdí, že OPP zaslal úhradu za vyvlastněný pozemek 15.354,- Kčs dne 15. 3. 1972, avšak B. T. byl omezen v právní způsobilosti až v roce 1977, byl mu přidělen opatrovník, který "mohl zastupovat jen před úřady, ale peníze neměl vyzvednout". Rozhodnutím Státního notářství ve Svitavách ze dne 27. 11. 1972, čj. Nsn 253/72-3, bylo přijato do notářské úschovy 13.872,- Kč, které složil OSP. Stěžovatelka (stejně jako výše) poukázala na to, že B. T. byl omezen v právní způsobilosti až v roce 1977 a dále uvedla, že peníze (do jednoho roku) nevybral a notářským rozhodnutím mu byl ustanoven opatrovník, který jej prý mohl zastupovat pouze ve styku s úřady. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že krajský soud sice konstatoval, že bylo prokázáno převzetí částky za pozemky, avšak neuvedl, "za co jsou finanční prostředky". Stěžovatelka dále podotýká, že opatrovník sice tvrdí, že je předal dědičce, tj. stěžovatelce, což však ona popírá a u další položky (o níž pozemkový úřad tvrdí, že byla předána v pozůstalosti po B. T.) může prý jít o jiné prostředky z pozůstalosti. Stěžovatelka se proto domnívá, že "finanční náhradu za vyvlastnění neobdržel původní vlastník p. B. T.. Z toho také vyplývá závěr, že za vyvlastněné pozemky nebyla poskytnuta náhrada v penězích".
Stěžovatelka proto dovozuje, že postupem krajského soudu a pozemkového úřadu došlo k porušení Listiny a navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 4. 2002, č.j. 30 Ca 343/2001-23, a rozhodnutí Okresního úřadu Svitavy - Okresního pozemkového úřadu ze dne 9. 3. 2001, č.j. PÚ/R/13/01-No.
Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.
Stěžovatelka v podstatě namítá, že ústavní stížností napadeným rozsudkem krajského soudu bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces, které je zaručeno v čl. 36 Listiny a dále došlo k porušení čl. 37 Listiny.
Tuto argumentaci nelze akceptovat.
Pokud stěžovatelka tvrdí, že bylo porušeno její základní právo podle čl. 36 Listiny (poznámka: zřejmě čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny) dopouští se omylu, neboť - jak vyplývá z příslušného správního a soudního spisu - nebylo jí nijak bráněno, aby se stanoveným postupem svého práva u Krajského soudu v Hradci Králové domáhala. To také učinila.
Ve vztahu k tvrzenému porušení čl. 37 Listiny stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvedla, v čem konkrétně spatřuje porušení tohoto ustanovení a ani Ústavní soud (podle obsahu soudního spisu) neshledal, že by krajský soud postupoval způsobem, který by postup stanovený občanským soudním řádem zpochybnil. Ani z tohoto hlediska nelze ústavní stížnosti přisvědčit.
V souzené věci Ústavní soud neshledal (ve smyslu své ustálené judikatury: srov. např. sp. zn. III. ÚS 166/95 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1996, str. 255) extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry pozemkového úřadu a obecného soudu. Ústavní soud z obsahu správního spisového materiálu (zejména z rozhodnutí Městského národního výboru v Poličce - odboru výstavby, komunálního hospodářství, služeb a obchodu ze dne 16. 2. 1972, č.j. 351/71, ze sdělení OPP B. T. ze dne 15. 3. 1972 o náhradě za vyvlastněnou část nemovitosti ve výši 15.354,- Kč, z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 3. 1977, č.j. Nc1627/76-18, o omezení způsobilosti k právním úkonům B. T., ze žádosti opatrovníka MVDr. L. Ř. o vydání částky ve výši 13.872,- Kčs jako náhrady za vyvlastněnou část nemovitosti ve prospěch OSP, která byla přijata do úschovy státního notářství ve Svitavách rozhodnutím ze dne 27. 11. 1972, č.j. Nsn 253/72-3, z usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 10. 1977, č.j. P 66/77, o zřízení vinkulované vkladní knížky na jméno B. T., její svěření do úschovy opatrovníka MVDr. L. Ř., z usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 31. 3. 1980, č.j. P 66/77, o zproštění funkce opatrovníka MVDr. L. Ř., ze sdělení státního notářství ve Svitavách ze dne 23. 11. 1990, z protokolu sepsaného u Okresního soudu ve Svitavách dne 30. 3. 1979, ze sdělení České státní spořitelny ze dne 10. 7. 1979, z rozhodnutí státního notářství ve Svitavách v řízení o dědictví po B. T. ze dne 6. 4. 1982, č.j. D 188/82, a z přiloženého majetkového listu) zjistil, že nemovitosti byly vyvlastněny ve prospěch Okresního stavebního podniku Svitavy a Okresního průmyslového podniku Svitavy za náhradu stanovenou pro pozemky v zastavěné části obce a náhrada za vyvlastněné pozemky ve prospěch OSP byla uložena do notářské úschovy a posléze uložena na vinkulovanou vkládní knížku (č. 14-58831-5) České státní spořitelny na jméno B. T.. Na stejnou vkladní knížku byla uložena náhrada za vyvlastněné pozemky ve prospěch OPP. Tuto náhradu (včetně dalšího majetku) po B. T. nabyla stěžovatelka jako jeho zákonná dědička. Ústavní soud proto (ve shodě s pozemkovým úřadem a s krajským soudem) dovozuje, že stěžovatelce nesvědčí restituční titul podle ustanovení §6 odst. 1 písm. m) a písm. n) zákona č. 229/1991 Sb., neboť k vyvlastnění, jak je zřejmé, došlo za náhradu; z obsahu správního spisu pak plyne, že nemovitosti nadále slouží účelu, pro který byly vyvlastněny a nelze je vydat i s ohledem na ustanovení §11 odst. 1 písm. c) citovaného zákona.
Za tohoto stavu (tj. jestliže neexistoval restituční titul) se Ústavnímu soudu jeví jako irelevantní tvrzené změny povinné osoby, resp. řešení důsledků průběhu privatizace OSP a OPP v souzené věci (srov. poukaz stěžovatele na ustanovení §5 odst. 3 zákona o půdě). Ústavní soud v této souvislosti připomíná příslušnou část výroku rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 9. 3. 2001, č.j. PÚ/R/13/01-No, v níž je jako povinná osoba podle §5 zákona č. 229/1991 Sb. uveden Okresní úřad Svitavy (resp. Česká republika), na nějž by při případném poskytování náhrady za zastavěné pozemky přešla povinnost podle ustanovení §18a citovaného zákona.
Stěžovatelce nelze přisvědčit ani potud, pokud namítá, že povinnou osobou (za níž byl označen Okresní úřad Svitavy jako organizační složka státu, která má v držení majetek státu) ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb. je současně také orgán, jenž ve věci rozhodoval. Okresní pozemkový úřad náleží (za právního stavu do 31. 12. 2002) v souladu s ustanovením §11 písm. a) zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů, do (samostatné) soustavy pozemkových úřadů, kterými jsou samostatné referáty okresních úřadů jako správní úřady (orgány státní správy, organizační složky státu), jež mají vlastní působnost a pravomoc pro vedení správního řízení ve věci restitučních nároků. Nejednalo se tedy o protiústavní postup, neboť každý z obou správních úřadů (Okresní úřad ve Svitavách a pozemkový úřad) vystupuje jako příslušný pro řízení v jiných věcech.
Podle přesvědčení Ústavního soudu je tedy zřejmé, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové a rozhodnutím pozemkového úřadu ve Svitavách zjevně nedošlo k zásahu do základních práv a svobod, jichž se stěžovatelka dovolává a které jsou zaručeny ústavními zákony.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2003
JUDr. Vladimír Klokočka
předseda senátu Ústavního soudu