ECLI:CZ:US:2003:1.US.39.03
sp. zn. I. ÚS 39/03
Usnesení
I. ÚS 39/03
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu I. S., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podání navrhovatelky bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 20. 1. 2003.
Po přezkoumání návrhu Ústavní soud zjistil, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví. Především z návrhu nebylo patrno, čeho se navrhovatelka domáhá, ani v něm nebyly označeny důkazy, kterých se navrhovatelka dovolává (§34 odst. 1 cit. zák.). Nebylo v něm uvedeno, která základní práva či svobody byly porušeny, návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§34 odst. 2 cit. zák.), nebyla k němu připojena kopie rozhodnutí o posledním opravném prostředku, a navrhovatelka nebyla zastoupena advokátem (§30 cit. zák.).
Na základě shora uvedených skutečností byla navrhovatelka přípisem ze dne 3. 2. 2003 vyzvána Ústavním soudem, aby výše uvedené nedostatky podání odstranila, a současně jí byla stanovena lhůta k odstranění vytýkaných nedostatků, která činila 20 dnů ode dne doručení výzvy navrhovatelce.
Dne 27. 2. 2003 obdržel Ústavní soud podání navrhovatelky, v němž žádala o prodloužení stanovené lhůty o dalších 20 dnů, a to z důvodu žádosti stěžovatelky o stanovení advokáta AK ČR. Ústavní soud lhůtu prodloužil, avšak dne 18. 3. 2003 navrhovatelka opět, tentokrát telefonicky, požádala o další prodloužení lhůty o 30 dnů s odůvodněním, že přidělený právní zástupce musí věc prostudovat. Ústavní soud tedy opět lhůtu prodloužil, a to do 18. 4. 2003. Dne 10. 4. 2003 pak stěžovatelka telefonicky žádala o opětovné prodloužení lhůty. Dopisem, doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 4. 2003 stěžovatelka požádala o prodloužení lhůty do 7. 5. 2003. Na další prodloužení však již Ústavní soud nepřistoupil, a to proto, že ústavní stížnost byla doručena již 20. 1. 2003, a že se jedná již o šestou stížnost téže stěžovatelky v téže věci. Předchozí stížnosti byly Ústavním soudem rovněž odmítnuty.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelka ve stanovené lhůtě vytýkané nedostatky návrhu neodstranila, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 22. dubna 2003
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu