ECLI:CZ:US:2003:1.US.482.02
sp. zn. I. ÚS 482/02
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti N.G., spol. s r.o., zastoupené N. T., advokátem, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha - západ č.j. V-531/2000-210 ze dne 20. června 2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka podala ústavní stížnost, která směřuje proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha - západ č.j. V-531/2000-210 ze dne 20. června 2002, jímž byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru stěžovatelky porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva").
Porušení svého práva na spravedlivý proces odůvodňuje stěžovatelka následovně. Označeným rozhodnutím rozhodl Katastrální úřad Praha - západ o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, a to k budově čp. 471 P. s pozemkem p.č. 269/55 a k zahradě p.č. 269/3, zapsaných na LV č. 782 v k.ú. P., ve prospěch obchodní společnosti P. C., spol. s r.o., na základě kupní smlouvy uzavřené dne 3. února 2000 mezi stěžovatelkou a obchodní společností P. C., spol. s r.o. Jménem stěžovatelky uzavřel kupní smlouvu ing. E. O. jako jednatel. Rozhodnutí katastrálního úřadu předcházelo podání stěžovatelky, v němž uvedla a prokázala, že jejím jménem uzavřela kupní smlouvu osoba, která již jednatelem nebyla. Ing. O. totiž odstoupil z funkce jednatele společnosti na valné hromadě společnosti dne 10. 3. 1998 a tímto dnem se stala jedinou jednatelkou stěžovatelky N. F. Stěžovatelka dále uvedla, že ve smyslu příslušných ustanovení obchodního zákoníku má zápis jednatele do obchodního rejstříku pouze deklaratorní účinek, nikoliv účinek konstitutivní. Dále prohlásila, že skutečnosti týkající se vnitřního uspořádání stěžovatelky zapsal do obchodního rejstříku Krajský obchodní soud v Praze na základě usnesení č.j. C 44447/04 ze dne 17. 3. 2000, které nabylo právní moci dne 20. 3. 2000 s vyznačením změny zápisu ke dni 17. 3. 2000. Stěžovatelka se odvolala i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 211/98, které se zabývalo otázkou dispozice s nemovitostmi, jestliže za společnost jedná osoba, která k tomu nebyla oprávněna. Stěžovatelka vytýká Katastrálnímu úřadu Praha - západ, že ačkoliv mu bylo známo, že jejím jménem není oprávněn jednat ing. E. O., přesto postupoval formalisticky a porušil postup upravený v §32 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správním řád), který ukládá přesně a úplně zjistit skutečný stav věci.
II.
K výzvě Ústavního soudu podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") podal vyjádření Katastrální úřad Praha - západ. Ve svém vyjádření uvedl, že v časovém úseku od 11. 4. 2000 do 12. 6. 2002 přerušil podle §29 odst. 1 správního řádu správní řízení o povolení vkladu, protože v mezidobí bylo zahájeno řízení o předběžné otázce podle ustanovení §40 správního řádu, a tímto ustanovením je katastrální úřad jako správní orgán vázán do vynesení pravomocného rozsudku soudu v předmětné žalobě. Následně Katastrální úřad Praha - západ pokračoval v řízení o povolení vkladu a svým meritorním rozhodnutím vklad vlastnického práva povolil. Dále katastrální úřad označil doklady a přiložil jejich fotokopie, na jejichž základě vydal napadené rozhodnutí. Závěrem vyjádřil přesvědčení, že postupoval v souladu s ustanoveními §4 a 5 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a dalších zákonných ustanoveních, ve pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 265/1992 Sb.").
III.
1. V předmětné věci vycházel katastrální úřad z podkladů, které měl k dispozici, zejména pak z úplného výpisu z obchodního rejstříku, který byl proveden Krajským obchodním soudem v Praze č. 4295 ze dne 14. 4. 2000, v němž je uvedeno, že jednatelem obchodní společnosti N. G., spol. s r.o., byl v době od 3. 4. 1996 do 17. 3. 2000 ing. E. O., v době od 17. 3. 2000 N. F.. Provedení zápisu změny jednatele zmiňuje ve svém podání sama stěžovatelka. Z toho vyplývá, že katastrální úřad vycházel z veřejné listiny - obchodního rejstříku a údajů v něm uvedených.
Dále Ústavní soud z podkladů postoupených katastrálním úřad zjistil, že stěžovatelka původně podala u Okresního soudu Praha - západ žalobu o určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí a že žalobní petit pak změnila na žalobu o určení, že vlastníkem předmětné společnosti je stěžovatelka. Okresní soud Praha - západ rozsudkem č.j. 4 C 95/2000-28 ze dne 14. 2. 2001 žalobu zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že neshledal na straně stěžovatelky jako žalobkyně naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, které stěžovatelka požadovala v petitu určovací žaloby. Podle názoru soudu byla totiž stěžovatelka v době rozhodování soudu stále vedena na LV jako vlastník sporných nemovitostí, takže "nebyla splněna základní podmínka naléhavého právního zájmu, neboť bez určení tohoto práva se nic nezmění v právním postavení stěžovatelky, které zůstane stejné". K odvolání stěžovatelky rozhodl ve věci Krajský soud v Praze, který rozsudkem č.j. 22 Co 337/2001-51 ze dne 18. 9. 2001 potvrdil rozsudek soudu I. stupně a v odůvodnění se ztotožnil s právním závěr tohoto soudu.
2. Ústavní soud se neztotožňuje s názorem stěžovatelky, že proti rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem neexistuje - v současné době - žádný procesní prostředek k ochraně jejich práv. Základním procesním prostředkem, který umožňuje ochranu vlastnického práva, ač výslovně není v zákoně č. 265/1992 Sb. uveden, je žaloba na určení, že subjekt, který se dovolává ochrany svého vlastnického práva, je vlastníkem sporných nemovitostí.
Jak Ústavní soud uvedl výše, stěžovatelka takovou žalobu již jednou podala, leč učinila tak v době, kdy ještě nebyl sporný vklad vlastnického práva povolen a proveden, a v listu vlastnictví byla stěžovatelka vedena jako vlastník předmětných nemovitostí. Za této právní situace obecné soudy neshledaly naléhavý právní zájem na požadovaném určení, což bylo - vzhledem k uvedenému stavu - rozhodnutím, které lze označit za správné.
Skutková i právní situace se však změnila po provedení výše uvedeného vkladu vlastnického práva pro společnost P. C., s.r.o. Jestliže stěžovatelka za tohoto stavu tvrdí, že ona je vlastnicí předmětných nemovitostí, protože smlouva o převodu nemovitostí je neplatná, pak jí občanský soudní řád poskytuje potřebný procesní prostředek k ochraně jejího práva; tím je právě uvedená určovací žaloba. Vzhledem ke skutkově i právně změněné situaci nelze pak označit předchozí soudní rozsudky, jimiž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na určení vlastnictví, za překážku věci rozsouzené ve smyslu ustanovení §159 odst. 3 o.s.ř.
Z ústavní stížnosti však nevyplývá, že by byla stěžovatelka znovu podala žalobu na určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí. Je tedy zřejmé, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Ústavní stížnost je proto nepřípustná (ust. §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
3. Pokud se stěžovatelka dovolávala právního názoru vysloveného v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 211/98, Ústavní soud dovozuje, že jeho nynějším rozhodnutím není právní názor vyslovený v uvedeném rozhodnutí dotčen. Ústavní soud sice ve zmiňovaném rozhodnutí posuzoval právní situaci týkající se vkladu do katastru nemovitostí, leč až po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Navíc byla právní situace odlišná v tom, že katastrální úřad ve svém rozhodnutí návrh na vklad vlastnického práva zamítl.
Za tohoto stavu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2003
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj