ECLI:CZ:US:2003:1.US.500.03
sp. zn. I. ÚS 500/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. M., proti výzvě II. Úřadu městského obvodu Plzeň 1, sociální odbor, ze dne 14. 8. 2003, zn. soc. 552/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se v návrhu došlém Ústavnímu soudu dne 22. 9. 2003 a označeném jako ústavní stížnost "proti pravomocnému rozhodnutí (1) sociálního odboru Úřadu Městského obvodu 1 Města Plzně č. 552/2003 ze dne 14. 8. 2003 (v právní moci od 29. 8. 2003)" domáhá ochrany "před zásahem státní moci ČR do jeho Ústavou ČR chráněných práv a svobod". Stěžovatel přípustnost ústavní stížnosti dovozuje z ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť se domnívá, že v dané věci, tj. v případě rozhodnutí, které mu bylo "doručeno dne 29. 08. 2003 a v ten den okamžitě nabylo právní moci, protože bylo dne 01. 08. 2003 vykonáno", vyčerpal všechny řádné procesní prostředky.
Z předložených dokladů je zřejmé, že se stěžovatel ve skutečnosti domáhá toho, aby Ústavní soud přezkoumal výzvu II. sociálního odboru Úřadu městského obvodu Plzeň 1 (dále jen "sociální odbor"), kterou byl informován, že je nutné uplatnit nárok na dávky státní sociální podpory - příspěvek na bydlení, pokud požaduje i nadále opakovanou dávku sociální péče (podle §4 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů). Sociální odbor stěžovatele žádal, aby do 8 dnů po obdržení uvedené výzvy, nejpozději do 29. srpna 2003, doložil přiznání (nebo nepřiznání) dávky státní sociální podpory - příspěvku na bydlení za období od května 2003 do současné doby, případně potvrzení o tom, že si o uvedenou dávku zažádal. Stěžovatel byl upozorněn, že pokud tak v uvedené lhůtě neučiní, bude mu dávka sociální péče od 1. 8. 2003 odejmuta.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ve své činnosti se musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a pravomoc, především Ústavou ČR a zákonem o Ústavním soudu. Těmito právními předpisy, jejichž zákonný rámec není Ústavní soud oprávněn překročit, je dán také věcný okruh problémů, o nichž může jednat. Návrhu stěžovatele proto nelze vyhovět, neboť v dané věci se nejedná o rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci [ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], kterým by mu byla dávka sociální péče odejmuta; předmětem ústavní stížnosti je totiž pouze II. výzva stěžovateli, aby doložil přiznání (nepřiznání) dávky statní sociální podpory - příspěvku na bydlení, případně potvrzení o tom, že o uvedenou dávku zažádal.
Ústavní soud tedy ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu není k projednání návrhu příslušný.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl.
Ústavní soud dále upozorňuje, že i v případě vydání rozhodnutí o odejmutí dávky sociální péče je nejprve nutné vyčerpat příslušné procesní prostředky, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V opačném případě Ústavní soud takový návrh odmítne z důvodu jeho nepřípustnosti [ustanovení §43 odst. 1 písm. e) a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2003
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj