ECLI:CZ:US:2003:1.US.504.2000
sp. zn. I. ÚS 504/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. S. K., zastoupeného advokátem JUDr. F. V. proti rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezídia ČR ze dne 15. 6. 2000, č.j. PPR-3111/RCP-C-245-2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Uvedl, že tímto rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Správy hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie, ze dne 2. 3. 2000, č.j. PSP-27 585/OCP-p-99, kterým byla zamítnuta jeho žádost o povolení trvalého pobytu na území ČR z humanitárních důvodů. Stěžovatel se domnívá, že správní orgány obou stupňů (a především Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezídia ČR), porušily jeho základní právo zaručené čl. 14 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť "příklady podmínek" pro udělení souhlasu k trvalému pobytu (uvedené v §7 tehdy platného zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon č. 123/1992 Sb.") musí být posuzovány se zřetelem ke skutečnosti, že ČR je v souladu s čl. 1 Ústavy ČR demokratickým právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka. Proto orgán státní moci, který ve věci rozhoduje, je v "rámci zásad právního státu povinen přihlédnout ke všem okolnostem, kterými je posuzovaná žádost odůvodněna. V souladu s tím musí být pojem humanitárního případu vyložen v souladu s obsahem a smyslem základních práv, jak vyplývají z Listiny...". Stěžovatel se dále domnívá, že nepochybně existuje podstatný rozdíl mezi jeho právním postavením, jestliže jako cizinec musí řešit otázky zaměstnání a bydlení s perspektivou maximálně jednoho roku, a situací, kdy by mohl zaměstnavateli či pronajímateli dát perspektivu pracovního poměru nebo nájemního vztahu na delší dobu. Omezení pobytu jej proto znevýhodňuje na trhu práce, neboť se nemůže ucházet o zaměstnání v řídících funkcích, které by odpovídaly jeho schopnostem a kvalifikaci, stejně jako je při hledání podnájmu na dobu vždy nejvýše jednoho roku vystaven tlaku "tržního nájemného". Stěžovateli prý svědčí ústavně zaručené právo pobytu a pohybu na území ČR nejen ze studijních důvodů (kvůli nímž přicestoval jako vládní stipendista dne 17. 9. 1988 do tehdejší ČSSR), ale zejména "drastické politické změny a současný diktátorský režim" v jeho vlasti (poznámka: Republika Kongo), pro které se nemůže vrátit domů bez nebezpečí ohrožení života. Stěžovatel proto považuje za diskriminující (a přehnaně byrokratickou) skutečnost, že je nucen, aby přes předem známé okolnosti o neměnnosti jeho statusu, nadále do budoucna "podle nového, pro povolení pobytu cizinců přísnějšího zákona" (poznámka: zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon č. 326/1999 Sb.") opakovaně prokazoval splnění podmínek pro udělení pobytového víza nad 90 dnů, takže tím de facto nemůže dosáhnout změny k lepšímu. Stěžovatel konečně tvrdí, že odvolací orgán opomenutím individuálních okolností, o něž se jeho žádost o udělení povolení k trvalému pobytu opírá, překročil rámec správního uvážení až k hranici libovůle. Proto navrhl, aby Ústavní soud nálezem rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezídia ČR ze dne 15. 6. 2000, č.j. PPR-3311/RCP-C-245-2000, zrušil.
Z ustanovení §183 odst. 1 citovaného zákona č. 326/1999 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2000, plyne, že správní řízení zahájená přede dnem nabytí jeho účinnosti se dokončí podle právních předpisů platných v době zahájení řízení. Tímto předpisem byl době zahájení správního řízení ve věci (tj. ke dni 30. 11. 1999) výše uvedený zákon č. 123/1992 Sb., který soudní přezkum rozhodnutí učiněných podle zákona č. 123/1992 Sb. umožňoval (srov. např. nález Ústavního soudu č. 160/1998 Sb., který je vykonatelný dnem 13. 5. 1999).
Je proto zřejmé, že ústavní stížností napadené rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezídia ČR bylo soudem přezkoumatelné a že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud navíc dodává, že rozhodnutí týkající se trvalého pobytu jsou přezkoumatelná také podle současně platné právní úpravy, tj. podle ustanovení §171 zákona č. 326/1999 Sb.
Na základě těchto skutečností soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2003
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj