ECLI:CZ:US:2003:1.US.507.03
sp. zn. I. ÚS 507/03
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 4. listopadu 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. V., zastoupeného JUDr. Z. M., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 13 To 268/2003, a rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 2 T 117/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že ve výroku o trestu změnil rozsudek Okresního soudu v Berouně na základě odvolání státní zástupkyně a odvolání stěžovatele zamítl.
Stěžovatel oba rozsudky obecných soudů napadl ústavní stížností s odkazem na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť se domnívá, že právní závěry obecných soudů nejsou v souladu s vykonanými skutkovými zjištěními a skutková zjištění nejsou v souladu s provedenými důkazy.
Podle stěžovatele dospěly soudy k nesprávnému skutkovému závěru, čímž porušily ustanovení §2 odst. 6 trestního řádu a §234 trestního zákona. S ohledem na to stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, a její specifičnost především znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností.
Z informací poskytnutých Okresním soudem v Berouně vyplynulo, že v záhlaví napadený rozsudek Krajského soudu v Praze nebyl stěžovateli ani po opakovaném pokusu řádně doručen. Vzhledem k tomuto faktu, nepočala lhůta k podání ústavní stížnosti zatím běžet.
Charakteristickým znakem ústavní stížnosti, jak již bylo výše uvedeno, je ochrana subjektivního veřejného práva. Pokud stěžovatel využívá takového prostředku a žádá o zrušení rozhodnutí, o kterém se domnívá, že jím došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR, měl by ovšem také respektovat napadané rozhodnutí se všemi jeho důsledky, protože pouze za takové situace může dojít k tvrzenému zásahu do jeho práv. Nelze využít beneficium ústavní stížnosti, pokud sám stěžovatel nerespektuje pravomocné rozhodnutí, což lze konstatovat, neboť se brání jeho převzetí. Fakticky tedy existuje pravomocné rozhodnutí obecného soudu, které konstituuje stav, jenž by mohl představovat zásah do základních práv a svobod stěžovatele, na druhé straně vinou chování stěžovatele nelze takové rozhodnutí vykonat, takže je de facto neúčinné. Proto nelze přistoupit k meritornímu projednání takové ústavní stížnosti, jestliže sama neúčinnost (roz. neúčinnost důsledků) napadeného rozhodnutí obecného soudu je překážkou efektivního rozhodování Ústavního soudu.
Dále Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost jako taková nemůže sloužit jako prostředek proti důsledkům, tj. výkonu pravomocného rozhodnutí, k tomu totiž slouží např. institut odložení vykonatelnosti. Její funkce není totožná s funkcí řádných ani mimořádných opravných prostředků, což vyplývá ze samotné její právní úpravy zakotvené ve zvláštním zákonném předpisu, jímž je zákon o Ústavním soudu.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh stěžovatele dle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2003
JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D.
soudce zpravodaj