ECLI:CZ:US:2003:1.US.51.03
sp. zn. I. ÚS 51/03
Usnesení
I. ÚS 51/03
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. O., zastoupeného JUDr. M. J., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 11 Zp 43/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel s odvoláním na údajné porušení čl. 21 odst. 4, čl. 22 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 11 Zp 43/2002, kterým byl zamítnut jeho návrh na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta, a neplatnosti voleb do Senátu Parlamentu České republiky, konaných ve dnech 25. a 26. 10. 2002, resp. 1. a 2. 11. 2002, ve volebním obvodu č. 42 Kolín.
Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti odvolal na ust. §16 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 247/1995 Sb."), podle kterého volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě a zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. Stěžovatel uvedl, že kandidoval do Senátu ve stejném volebním obvodu jako MUDr. J. R., jehož zvolení napadl shora uvedeným návrhem, podaným Nejvyššímu soudu. Důvodem bylo, že MUDr. J. R. (bez politické příslušnosti, přihlášený za Č.), přestože byl kandidátem, nominovaným politickou stranou - Č. - uváděl během své předvolební kampaně v různých volebních materiálech údaj o tom, že je nezávislým kandidátem. Nejvyšší soud, přestože údajně dovodil, že takový způsob vedení volební kampaně lze pokládat za odporující požadavku na čestnost a poctivost jejího průběhu, návrh zamítl s odůvodněním, že nedošlo k porušení volebního zákona takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb nebo volbu kandidáta. Stěžovatel se domnívá, že Nejvyšší soud tak neposkytl ochranu svobodné soutěži politických sil v předvolební kampani. Prezentace kandidáta Č. jako nezávislého kandidáta byla podle stěžovatele způsobilá ovlivnit výsledek voleb, údajně s ohledem na současný stav veřejného mínění, které své sympatie často odklání od příslušníků jednotlivých politických stran.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ze shromážděných podkladů k danému případu Ústavní soud zjistil, že MUDr. J. R. byl k volbám do Senátu přihlášen Č. s tím, že není členem žádné politické strany. Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí uvedl, že z provedených důkazů bylo sice zřejmé, že tento kandidát v rámci volební kampaně skutečně používal ve vztahu ke své osobě označení "nezávislý kandidát", ačkoliv jím ve smyslu zákonného vymezení (§60, §61 zákona č. 247/1995 Sb.) nebyl, návrh však zamítl, jelikož bylo zejména prokázáno, že na všech úředních dokumentech, týkajících se posuzovaných voleb (např. hlasovací lístky, přihláška k registraci, zveřejněné výsledky I. kola voleb), byl důsledně označován jako kandidát politické strany Č. V dalších písemnostech se za kandidáta Č. sám označoval (osobní dopis voličům po prvním kole) a rovněž veřejné sdělovací prostředky jej s touto stranou spojovaly. Pokud v některých materiálech bylo u jeho osoby uvedeno označení "nezávislý kandidát", nestalo se tak bez spojení s politickou stranou, která jej kandidovala.
S uvedenými závěry je možno se ztotožnit i z ústavněprávního hlediska. Nejvyšší soud správně položil důraz na veškeré okolnosti konkrétního případu posuzovaného z materiálního hlediska, jakož i intenzitu možného porušení jednoduchého práva a odůvodněně dospěl k závěru, že v daném případě nedošlo k tak závažnému porušení volebního zákona, které by mohlo zpochybnit volební výsledky, resp. vést k pochybnostem, zda tyto výsledky jsou výrazem skutečné vůle voličů. Lze pouze doplnit, že perfekcionistické lpění na příliš rigorózním výkladu jednotlivých ustanovení volebního zákona v některých případech může naopak vést - a nikoliv výjimečně také vede - k přímému porušení principů volebního práva a volné soutěže politických subjektů, což ostatně platí obecně vzhledem k možnosti porušení ústavně zaručených základních práv jednotlivce použitím příliš formalistické interpretace jakéhokoli právního předpisu.
Kandidát, jehož zvolení bylo napadeno, byl vždy jasně označován jako kandidát Č. a použil-li ne příliš štastné, resp. pravděpodobně účelové, označení pro skutečnost, že nebyl členem této strany, nelze z toho bez dalšího automaticky vyvozovat, že muselo dojít k natolik závažnému porušení volebního zákona, že samotné volby by bylo možno označit za neplatné. Rovněž nelze podceňovat samotné voliče, kteří mohli o jmenovaném kandidátovi získat dostatečné informace. Stěžovatelovo tvrzení, že být nezávislým kandidátem znamená ve vztahu ke stranickým kandidátům značnou výhodu, která sama o sobě je schopna výrazným způsobem ovlivnit výsledek voleb, resp. zapříčinit odklon voličů od kandidáta politické strany, je zavádějící a i pro opačný názor by bylo možno nalézt argumenty. Jako obiter dictum lze pouze poznamenat, že není na místě podléhat přílišné "démonizaci" politických stran a zdůrazňovat "nezávislost" ve volební kampani jako zvláštní přednost. Politické strany nejsou nic jiného než korporace, tvořené svobodně se rozhodujícími občany s podobnými názory na uspořádání společnosti, které se uspěním ve volbách snaží realizovat svůj volební program.
Ústavní soud proto ze všech uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 8. července 2003
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
předseda I. senátu Ústavního soudu