ECLI:CZ:US:2003:1.US.511.02
sp. zn. I. ÚS 511/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. V., a. s., zastoupené JUDr. B. T., advokátem, proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 7. 6. 2002, zn. 10390/02-5010, a rozhodnutí Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu, ze dne 11. 2. 2002, čj. PÚ 101/150-2002/H, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Společnost B. V., a. s. (dále "stěžovatelka"), se svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 8. 2002, domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí správních orgánů s odůvodněním, že pravomocným rozhodnutím před správními orgány byl porušen princip práva na spravedlivý proces zaručený čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Správní orgány nesprávně postupovaly, nesprávně zhodnotily stav věci a rozhodly v rozporu se správním řádem. Podle stěžovatelky pro chybějící správní soudnictví neexistuje soudní přezkum napadených rozhodnutí.
Z přiložených rozhodnutí správních orgánů a ze stížnosti samotné Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala návrh na obnovu řízení ve věci rozhodnutí Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 8. 1998, čj. PÚ 34/32/98. Rozhodnutím Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu, ze dne 11. 2. 2002, čj. PÚ 101/150-2002/H, byl návrh stěžovatelky zamítnut. Ministerstvo zemědělství ČR, Ústřední pozemkový úřad, rozhodnutím ze dne 7. 6. 2002, zn. 10390/02-5010, změnilo výrok rozhodnutí prvostupňového orgánu tak, že obnova řízení se nepovoluje.
Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti podané ústavní stížnosti, mj. se zabýval přípustností ústavní stížnosti. Podle ust. §42 odst. 1 písm e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu") soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatelka se v posuzované věci odvolává na údajnou neexistenci správního soudnictví. Do zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále "OSŘ"), byla novelou, provedenou zákonem č. 519/1991 Sb., vložena nová část pátá "Správní soudnictví". V hlavě druhé, části páté, je upraveno rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů. Již více než 11 let tedy správní soudnictví v České republice existuje. V ustanovení §248 OSŘ je uvedeno, jaká rozhodnutí správních orgánů soudy nepřezkoumávají a jaká rozhodnutí jsou z přezkoumávání vyloučena (Příl. A k OSŘ). Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu, v těchto ustanoveních uvedeno není.
Ze shora uvedeného průběhu řízení je zřejmé, že stěžovatelka všechny procesní prostředky nevyčerpala. Místo námitek, týkajících se neexistence správního soudnictví, měla podat, ve lhůtě 2 měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, tj. rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu v Praze, ze dne 7. 6. 2002, zn. 10390/02-5010, u Vrchního soudu v Praze žalobu na přezkoumání zákonnosti tohoto rozhodnutí.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2003
JUDr. František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu