ECLI:CZ:US:2003:1.US.513.2000
sp. zn. I. ÚS 513/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného advokátem Mgr. P. Z., proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 26. 6. 2000, č.j. M/100408/00 SRK/420/R-987/00, ve spojení s rozhodnutím Ministerstva životního prostředí, územního odboru pro českobudějovickou oblast, ze dne 6. 3. 2000, č.j. 810/140/00/St - A191/00, a o návrhu na zrušení ustanovení §19 odst. 2 písm. c) zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v části věty "dokladem o vyšším odborném vzdělání ukončeném absolutoriem nebo o středoškolském vzdělání ukončeném maturitou ", takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ministerstvo životního prostředí, územní odbor pro českobudějovickou oblast (dále jen "ministerstvo - územní odbor"), rozhodnutím ze dne 6. 3. 2000, č.j. 810/140/00/St - A 191/00, udělilo M. H. (dále jen "stěžovatel") autorizaci pro nakládání s nebezpečnými látkami a přípravky, které mají jednu nebo více nebezpečných vlastností podle §2 odst. 8 písm. f) a g) zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 157/1998 Sb."), a neudělilo mu autorizaci pro nakládání s nebezpečnými látkami a přípravky, které mají jednu nebo více nebezpečných vlastností podle §2 odst. 8 písm. a), b), c), d), e), h), i), j), k), l), m), n) a o) zákona č. 157/1998 Sb. Autorizace pro nakládání s nebezpečnými látkami a přípravky, které mají jednu nebo více nebezpečných vlastností podle §2 odst. 8 písm. f) a g) zákona č. 157/1998 Sb., byla udělena v souladu s §31 odst. 3 citovaného zákona na dobu do 1. 7. 2000 a ve smyslu §19 odst. 7 citovaného zákona je nepřenosná na jinou fyzickou osobu. Při nakládání s nebezpečnými látkami a přípravky je autorizovaná osoba povinna dodržovat příslušná ustanovení (zejména §20) zákona č. 157/1998 Sb. a s ním souvisejících předpisů.
Ministerstvo - územní odbor v odůvodnění tohoto rozhodnutí především uvedlo, že mu stěžovatel dne 17. 1. 2000 postoupil žádost ze dne 5. 1. 2000 o vykonání zkoušky odborné způsobilosti pro udělení autorizace pro nakládání s nebezpečnými látkami a přípravky podle §19 odst. 1 zákona č. 157/1998 Sb., která byla doplněna dne 21. 1. 2000 o žádost o udělení autorizace pro nakládání s nebezpečnými látkami a přípravky. Ministerstvo - územní odbor, které přerušilo řízení o udělení autorizace rozhodnutím ze dne 2. 2. 2000, č.j. 810/140/00/St - PŘ, vyzvalo stěžovatele k předložení osvědčení o odborné způsobilosti, a dále dopisem ze dne 24. 1. 2000 postoupilo jeho žádost o vykonání zkoušky odborné způsobilosti řediteli odboru environmentálních rizik Ministerstva životního prostředí. Následně odbor právní a řízení státní správy Ministerstva životního prostředí uvedenou žádost dne 28. 2. 2000, č.j. 420/407/00, vrátil s tím, že stěžovatel nesplňuje podmínku §19 odst. 3 zákona č. 352/1999 Sb. Územní odbor posoudil podmínky pro udělení autorizace podle §19 a §31 odst. 3 zákona č. 157/1998 Sb. a konstatoval, že stěžovatel tyto podmínky splňuje pro udělení autorizace pro nakládaní s nebezpečnými látkami a přípravky, které mají jednu nebo více nebezpečných vlastností podle §2 odst. 8 písm. f) a g) citovaného zákona a (v souladu s ustanovením §31 odst. 3 téhož zákona) stěžovateli udělil autorizaci pro nakládání s nebezpečnými látkami, které mají uvedené vlastnosti do 1. 7. 2000. Ministerstvo - územní odbor dále konstatovalo, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro odbornou způsobilost uvedené v §19 odst. 1 a 2 zákona č. 157/1998 Sb.; nemá totiž minimální požadované vzdělání (tj. středoškolské vzdělání ukončené maturitou), aby mohl vykonat zkoušku odborné způsobilosti ve smyslu §19 odst. 3 citovaného zákona, a proto nebyl komisí připuštěn k vykonání zkoušky odborné způsobilosti. S odkazem na tento důvod ministerstvo - územní odbor neudělilo stěžovateli autorizaci pro nakládání s nebezpečnými látkami a přípravky, které mají jednu nebo více nebezpečných vlastností podle §2 odst. 8 písm. a), b), c) e), h) i), j), k), l), m), n) a o) zákona č. 157/1998.
Ministr životního prostředí (dále jen "ministr") rozhodnutím ze dne 26. 6. 2000, č.j. M/100408/00 SRK/420/R-987/00, stěžovatelův rozklad zamítl a výše uvedené rozhodnutí ministerstva - územního odboru potvrdil. Ministr v prvé řadě přisvědčil stěžovateli v tom, že splňuje zákonem požadované podmínky zdravotní způsobilosti, bezúhonnosti a trvalého pobytu na území České republiky, které ministerstvo - územní odbor ve svém rozhodnutí nezpochybnilo. Ministr dále poukázal na vyjádření Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 6. 6. 2000, č.j. 20 821/2000-23, které bylo v řízení o rozkladu vyžádáno pro posouzení stěžovatelova dosaženého vzdělání vzhledem k požadavkům uvedeným v ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 157/1998 Sb. Z uvedeného vyjádření vyplývá, že stěžovatel, který ukončil studium závěrečnou zkouškou a obdržel výuční list (v oboru mechanik), "dosáhl v souladu jak s dříve platným zákonem č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, tak i s novým zákonem č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, stupeň vzdělání střední odborné, nikoliv úplné střední odborné". S ohledem na to nelze považovat vzdělání stěžovatele, které doložil pouze výučním listem v oboru automechanik, za středoškolské vzdělání s maturitou (tj. za úplné střední vzdělání, popř. za úplné střední odborné vzdělání ukončené úspěšným vykonáním maturitní zkoušky), ale za doklad o ukončení středního odborného vzdělání. Stejně tak nelze považovat za splněnu podmínku vyššího odborného vzdělání, neboť ke studiu ve vyšších odborných školách se ve smyslu školského zákona přijímají žáci a další uchazeči, kteří získali úplné střední vzdělání nebo úplné střední odborné vzdělání.
Citovaná rozhodnutí ministerstva - územního odboru a ministra napadl stěžovatel ústavní stížností. V ní (stejně jako v rozkladu) "vyslovil domněnku, že v době, kdy završil své vzdělání složením závěrečné zkoušky, bylo toto považováno za úplné střední odborné vzdělání, a tím by splňoval podmínku uvedenou v ust. §19 odst. 2 písm. c) zák. č. 157/1998 Sb.". Dále konstatoval, že veškeré ostatní zákonem požadované podmínky pro udělení autorizace splňuje, v oboru působí s nejvyšší odbornou péčí více než 15 let, absolvoval řadu odborných školení, zpravidla zakončovaných řádně doloženou odbornou zkouškou. Stěžovatel se proto domnívá, že i kdyby jeho nejvyšší dosažené vzdělání nebylo možné bez dalšího prohlásit za úplné střední odborné vzdělání, výše uvedené skutečnosti skýtají ze společenského hlediska "zcela jistě větší záruky než může poskytnout osoba, která sice vlastní vysokoškolský diplom nebo maturitní vysvědčení, ale ryze odborná stránka věci jí není buď vůbec nebo jen málo známá".
Stěžovatel se proto domnívá, že uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavou zaručené právo na svobodnou volbu povolání a právo podnikat zakotvené v čl.26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť mu prakticky bylo znemožněno samostatně vykonávat činnost, k níž byl podle dosud platných předpisů oprávněn.
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, kterým se rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, územní odbor pro českobudějovickou oblast ze dne 6. 3. 2000, č.j. 810/140/00/St-A 191/00, ve spojení s rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 26. 6. 2000, č.j. M/100408/00 SRK/420/R-987/00, zrušuje.
Stěžovatel konečně podal spolu s ústavní stížností podle §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), návrh na zrušení ustanovení §19 odst. 2 písm. c) zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v části věty "dokladem o vyšším odborném vzdělání ukončeném absolutoriem nebo o středoškolském vzdělání ukončeném maturitou a". Stěžovatel se domnívá, že citovaná část uvedeného ustanovení výrazně diskriminuje poměrně širokou část odborné veřejnosti, která se dosud zabývala vysoce specializovanou činností v oblasti nakládání s chemickými látkami a přípravky. Dále stěžovatel poukázal na již výše uvedenou dlouholetou praxi v oboru, na význam odborné způsobilosti a získaných schopností a uzavřel s tím, že skutečnost, zda určitá osoba dosáhla určitého stupně vzdělání či nikoliv, je v takovém případě věcí podružnou. Stěžovatel se domnívá, že platnou právní úpravu, která mu prakticky znemožňuje výkon jeho dlouholetého povolání, k němuž opakovaně prokázal dostatečnou odbornou způsobilost, je nutno hodnotit jako odporující čl. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny, a proto navrhuje, aby Ústavní soud vydal podle §70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu tento nález: v ustanovení §19 odst. 2 písm. c) zákona č. 157/1998 Sb., v platném znění, se zrušuje část věty vyjádřená slovy "dokladem o vyšším odborném vzdělání ukončeném absolutoriem nebo o středoškolském vzdělání ukončeném maturitou a"...
Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.
Stěžovatel napadá rozhodnutí ministerstva - územního odboru a ministra především proto, že - jak již bylo uvedeno - tímto rozhodnutím prý bylo porušeno jeho ústavou zaručené právo na svobodnou volbu povolání a právo podnikat zakotvené v čl. 26 odst. 1 Listiny.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V souzené věci aplikovaly orgány státní správy zákonnou právní úpravu obsaženou v ustanovení §19 zákona č. 157/1998 Sb., v jehož odstavci prvním je stanoveno, že ministerstvo vydá rozhodnutí o udělení autorizace fyzické osobě, která (Poznámka: mimo jiné) splňuje podmínky odborné způsobilosti; v odstavci druhém jsou uvedeny způsoby, jimiž se odborná způsobilost prokazuje. Bylo proto věcí stěžovatele, aby za situace, kdy splňoval ostatní podmínky stanovené v odstavci prvním §19 (tj. zdravotní způsobilost, bezúhonnost a trvalý pobyt na území České republiky) zákona č. 157/1998 Sb., využil právním řádem předpokládané procesní prostředky k ochraně svých práv.
Ústavní soud dovozuje, že to stěžovatel - tím, že nepodal správní žalobu proti rozhodnutí ministra ze dne 26. 6. 2000, č.j. M/100408/00 SRK/420/R-987/00, o rozkladu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí ministerstva-územního odboru ze dne 6. 3. 2000, č.j. 810/140/00/St- A191/00, jímž bylo rozhodnuto o nepřiznání odborné způsobilosti - v potřebném rozsahu neučinil. Z ustanovení §248 odst. 2 písm. h) o.s.ř. (i v tehdy platném znění) sice vyplývá, že soudy dále nepřezkoumávají rozhodnutí o nepřiznání nebo odnětí odborné způsobilosti fyzickým osobám, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání nebo zaměstnání. Ústavní soud však usuzuje, že rozhodnutí o nepřiznání odborné způsobilosti v souzené věci již samo o sobě (při splnění ostatních podmínek pro udělení autorizace fyzické osobě) znamená právní překážku výkonu povolání nebo zaměstnání [tj. a contrario ustanovení §248 odst. 2 písm. h)] - a je tedy soudem přezkoumatelné.
Bylo proto věcí stěžovatele, aby proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 26. 6. 2000, č.j. M/100408/00 SRK/420/R-987/00, podal v zákonné lhůtě správní žalobu k soudu podle ustanovení §247 a násl. o.s.ř. To však neučinil, takže nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podání ústavní stížnosti je tedy nepřípustné (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh nepřípustný odmítl [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Za této situace Ústavní soud další námitky stěžovatele nezkoumal, neboť by to bylo nadbytečné.
Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud rovněž nezabýval návrhem na zrušení ustanovení §19 odst. 2 písm. c) zákona č. 157/1998 Sb. v části věty "dokladem o vyšším odborném vzdělání ukončeném absolutoriem nebo o středoškolském vzdělání ukončeném maturitou a".Jde o návrh pouze akcesorický, který sdílí právní osudy odmítnuté ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2003
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj