ECLI:CZ:US:2003:1.US.521.02
sp. zn. I. ÚS 521/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele M.D., zastoupeného advokátem Mgr. Ing. P. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.6.2002, č.j. 8 Co 467/2002-45, a proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, ze dne 27.1.1999, č.j. 12 C 350/98-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, v záhlaví uvedeným rozsudkem pro zmeškání rozhodl ve věci žalobce Ing. L. D. proti stěžovateli (žalovanému) tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč. Co do smluvní pokuty ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení řízení zastavil. Dále stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení.
Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným usnesením odvolání stěžovatele proti rozsudku pro zmeškání odmítl.
Stěžovatel napadl uvedená rozhodnutí Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí a Krajského soudu v Ostravě ústavní stížností, v níž se domáhal jejich zrušení a uvedl, že postupem obou soudů byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý soudní proces. Konkrétně přitom poukazoval na články 4, 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i na články 1, 2, 4, 81, 90, 95 a 96 Ústavy ČR, které měly být v souzené věci porušeny. Stěžovatel mimo jiné konstatoval, že současně s ústavní stížností podal ve věci také dovolání, jehož přípustnost je prý závislá na rozhodnutí dovolacího soudu.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat, zda ústavní stížnost splňuje procesní náležitosti a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a) a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.].
Podle zjištění Ústavního soudu rozhodl Nejvyšší soud ČR o dovolání stěžovatele usnesením ze dne 27.2.2003, č.j. 33 Odo 1003/2002-67, jímž v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.6.2002, č.j. 8 Co 467/2002-45, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Za tohoto stavu směřuje ústavní stížnost proti zrušenému rozhodnutí odvolacího soudu, jež tedy není rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2003
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj