ECLI:CZ:US:2003:1.US.561.02
sp. zn. I. ÚS 561/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. Praha, spol. s r. o., zastoupené JUDr. P. K., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 3 To 86/02, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 12. 9. 2002, odevzdaným k poštovní přepravě dne 13. 9. 2002 a doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 9. 2002, brojila stěžovatelka proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí.
Ústavní soud se nejdříve zabýval formálními náležitostmi podaného návrhu. Stěžovatelka ve stížnosti uvádí, že napadené rozhodnutí bylo jejímu právnímu zástupci doručeno dne 15. 7. 2002. Jedná se o rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [ust. §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že ve své obecně přístupné judikatuře [viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 182/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., C. H. Beck, Praha 1996, str. 347] opakovaně uvedl, že na rozdíl od obecných zásad pro počítání lhůt je úprava zákona o Ústavním soudu úpravou speciální, podle níž je den doručení rozhodnutí o posledním prostředku již prvním dnem lhůty pro podání ústavní stížnosti [§72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu]. Pokud tedy bylo rozhodnutí o posledním prostředku doručeno v pondělí 15. 7. 2002, počala běžet zákonná šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tímto dnem. Lhůta uplynula ve čtvrtek 12. 9. 2002. Stěžovatelka podala ústavní stížnost v pátek 13. 9. 2002, tedy opožděně.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání [ §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. října 2003
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu