ECLI:CZ:US:2003:1.US.609.03
sp. zn. I. ÚS 609/03
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 28. listopadu 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. F. K., advokáta, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 9 To 61/02, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 9 To 159/02, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 9 To 65/03, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 4 T 1/2002, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 11. 2003 se výše uvedený zástupce domáhal jménem T. H. zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, kterými mělo být jmenovanému zasaženo do jeho práv vyplývajících z čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu")].
Plná moc zmocňující JUDr. F. K. k podání ústavní stížnosti za T. H. k návrhu připojena nebyla a dále návrh postrádal další náležitosti podle ustanovení §34 zákona o Ústavním soudu, a proto se Ústavní soud tvrzeným zásahem do práv nezabýval.
Na okraj Ústavní soud dodává, že nevyzýval podatele k odstranění vad podaného návrhu, jelikož z obsahu návrhu vyplývá, že stále je možnost podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, pokud bude směřovat proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení skutku výše zmíněným soudem (srov. §256b odst. 1 písm. g)), tedy bez námitek ohledně skutkových zjištění. Jak Ústavní soud zjistil, Nejvyšší soud ČR již dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2003 sp. zn. 9 To 159/2002 projednal tak, že k dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušil výrok o trestu dle §256k odst. 2 tr. řádu a přikázal odvolacímu soudu znovu jednat a rozhodnout, a dále dovolání obviněného T. H. odmítl jako neopodstatněné. Ústavní soud k tomu konstatuje, že z odůvodnění tohoto usnesení není zřejmé, jak se Nejvyšší soud ČR vypořádal s námitkami obviněného T. H. ohledně právního překvalifikování skutku, který měl spáchat, což činí takové rozhodnutí nepřezkoumatelným a jako takové může být shledáno v rozporu s ústavním principem zákazu libovůle v rozhodování.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout, protože jej podala osoba zjevně neoprávněná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2003
JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj