ECLI:CZ:US:2003:1.US.646.99.1
sp. zn. I. ÚS 646/99
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. C., zastoupeného JUDr. P. F., advokátem, proti rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 6. 10. 1999, č. j. 391/26 906/1999, o zamítnutí žádosti o prominutí důchodové daně, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 12. 1999, se V. C. (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí Ministerstva financí ČR o zamítnutí jeho žádosti o prominutí důchodové daně ve výši 386 900,- Kč za zdaňovací období roku 1992, vyměřené platebním výměrem Finančního úřadu v Mostě ze dne 24. 8. 1993, č. j. FÚ/20/6290/1993. Současně stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vyslovil svůj právní názor, kterým zohlední jeho nerealizovaný hospodářský příjem nebo napadené rozhodnutí Ministerstva financí ČR změní tak, že stěžovateli důchodovou daň ve výši 386 900,- Kč za zdaňovací období roku 1992, stanovenou citovaným platebním výměrem, promine.
Stěžovatel tvrdil, že napadené rozhodnutí Ministerstva financí ČR porušilo jeho ústavní právo zakotvené v čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, neboť mu byla důchodová daň za rok 1992 uložena (vyměřena) jinak, než podle zákona.
V průběhu řízení před Ústavním soudem stěžovatel dne 29. 2. 2000 zemřel. K návrhu jeho právního zástupce Ústavní soud usnesením ze dne 19. 4. 2001, č. j. I. ÚS 646/99–17, řízení přerušil do skončení řízení o dědictví.
Právní zástupce stěžovatele, JUDr. P. F., přípisem ze dne 1. 9. 2003, k výzvě Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2003, sdělil, že ve věci dědictví po stěžovateli, bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 4. 4. 2001, č. j. D 342/2000–151. Dědicem po stěžovateli se stala jeho pozůstalá manželka Z. C., kterou v červenci roku 2003 právní zástupce stěžovatele vyzval k projednání věci, která je předmětem řízení před Ústavním soudem, avšak paní Z. C. jej nekontaktovala.
Jedna z procesních podmínek pro podání ústavní stížnosti je zakotvena v ustanovení §30 odst. 1 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“). Podle těchto ustanovení musí být fyzické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Zástupce účastníka není oprávněn dát se v řízení před Ústavním soudem zastoupit dalším zástupcem a ve speciální plné moci k zastupování musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud přípisem ze dne 3. 11. 2003 vyzval jmenovanou dědičku jako procesní nástupkyni stěžovatele (§107 odst. 2 občanského soudního řádu), že pokud trvá na ústavní stížnosti, aby si ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení této výzvy zvolila advokáta, který ji bude v řízení před Ústavním soudem zastupovat, a ve stejné lhůtě zaslala Ústavnímu soudu jeho plnou moc. Současně byla upozorněna na následky nesplnění tohoto požadavku ve stanovené lhůtě, ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Tento přípis byl paní C. doručen dne 7. 11. 2003.
Ústavní soud zjišťuje, že soudcovská patnáctidenní lhůta, určená k odstranění vad návrhu na zahájení řízení, marně uplynula dne 24. 11. 2003. Výzvou vytýkané vady návrhu na zahájení řízení nebyly odstraněny ani do dnešního dne, proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh, podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2003
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu