ECLI:CZ:US:2003:1.US.657.02
sp. zn. I. ÚS 657/02
Usnesení
I. ÚS 657/02
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A., s. r. o., právně zastoupené JUDr. L. L., advokátem, na průtahy v řízení, vedeném u Krajského soudu v Brně pod. sp. zn. 29/10 Cmo 178/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 14. 11. 2002, napadá postup Krajského soudu v Brně ve věci odporu proti platebnímu rozkazu. Uvedla, že dne 14. 4. 1998 vydal soud platební rozkaz pod č. j. 4/RO/638/98, proti kterému podal žalovaný dne 5. 5. 1998 odpor a současně návrh na zamítnutí žaloby. Protože ve věci nebylo nařízeno soudní jednání, dotázala se stěžovatelka dopisem ze dne 16. 12. 1999 na předpokládaný termín, kdy bude věc soudně projednávána. Soud na uvedený dotaz dopisem ze dne 27. 12. 1999 sdělil, že žaloba bude projednána v co možná nejkratším možném termínu, který je závislý na reálných možnostech soudu a na počtu dosud nevyřízených sporů, které předcházejí žalobě stěžovatelky. Protože však soud jednání ve věci nenařídil, dopisem ze dne 27. 11. 2000 se stěžovatelka opět dotázala na termín projednávání této věci. Odpověď neobdržela.
Dne 30. 7. 2001 bylo stěžovatelce doručeno usnesení soudu, kterým ji vyzval k doplnění některých rozhodujících skutečností návrhu. Stěžovatelka návrh dle instrukcí soudu doplnila. Protože jednání ve věci nebylo ani poté nařízeno, podala stěžovatelka dne 12. 3. 2002 k předsedovi Krajského soudu v Brně stížnost na průtahy ve věci. V odpovědi na tuto stížnost bylo stěžovatelce sděleno, že není možné určit termín projednání její věci, neboť žalobě podané stěžovatelkou předchází větší počet dosud nevyřízených věcí, které napadly dříve.
Stěžovatelka je přesvědčena, že soud porušuje její ústavně zaručené právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, jak jej zakotvuje čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Brně. Samosoudkyně Mgr. M. V. v něm potvrdila tvrzení stěžovatelky. Nad jeho rámec pak dodala, že usnesením ze dne 27. 8. 2001 vyzval soud žalovaného k písemnému vyjádření ve věci dle §114b o. s. ř. Toto usnesení se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou ani po opakovaných pokusech a spis byl založen do pořadí tak, aby jednání ve věci bylo možno nařídit v časové posloupnosti po nařízení jednání ve věcech tomuto sporu předcházejících. Vzhledem ke skutečnosti, že jednání ve věci bylo nařízeno na den 10. 3. 2003, soud se domnívá, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud se otázkou průtahů v řízení před obecnými soudy zabýval již v řadě svých rozhodnutí. Důvodné průtahy v řízení představují tzv. jiný zásah do základních práv stěžovatele (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, a dále §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu), zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tato citovaná ustanovení totiž garantují právo každého, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů (resp. v přiměřené lhůtě), přičemž těmto ustanovením přirozeně odporuje, jestliže v konkrétním případě u obecného soudu dochází k nedůvodným průtahům v řízení. Ústavní soud přitom opakovaně judikoval, že průtahy v řízení nelze ospravedlnit ani obecně známou přetížeností soudů, jelikož "je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví, zakotvené v Listině základních práv a svobod, byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době". V případě stěžovatelky řízení před obecnými soudy skutečně trvalo více než 4 roky, což by mohlo být vykládáno jako zásah do jejích základních práv. Je třeba však přihlédnout k tomu, že v průběhu řízení před Ústavním soudem byly průtahy v řízení odstraněny a ve věci bylo nařízeno jednání na 10. 3. 2003.
Procesní postup při vyřizování stížností na průtahy v řízení před obecnými soudy je upraven v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích). Pokud stěžovatelka nesouhlasila se způsobem vyřízení své stížnosti předsedou Krajského soudu v Brně, který dle §170 písm. a) cit. zákona vyřizuje stížnosti na průtahy v řízení, způsobené soudci krajského soudu, měla ze zákona k dispozici další procesní prostředek, a to stížnost k ministerstvu spravedlnosti, který podle ustanovení §174 odst. 1 písm. a) citovaného zákona je oprávněn přešetřit způsob vyřízení stížnosti vyřizované předsedou krajského soudu.
Kromě toho je z ústavní stížnosti zřejmé, že je podána po lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť vyrozumění Krajského soudu v Brně, o vyřízení stížnosti na průtahy v řízení, bylo stěžovatelce, resp. jejímu právnímu zástupci, doručeno již dne 5. 4. 2002, ústavní stížnost však byla podána prostřednictvím poštovní přepravy až dne 12. 11. 2002.
Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, a že ústavní stížnost je podána opožděně, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů z důvodu její opožděnosti a nepřípustnosti.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 3. července 2003
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu