ECLI:CZ:US:2003:1.US.736.02
sp. zn. I. ÚS 736/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. Š., zastoupeného Mgr. M. G., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2002, čj. 23 C 128/2002 - 12, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Mgr. J. Š. (dále "stěžovatel") se včasnou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 12. 2002, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "obecný soud") a navrhl, aby Ústavní soud přikázal Ministerstvu vnitra ČR vyhlásit opakované volby do zastupitelstva Statutárního města Opavy.
Stěžovatel ve stížnosti uvedl, že ve dnech 1. a 2. 11. 2002 probíhaly volby do zastupitelstva Statutárního města Opavy. Stěžovatel byl členem volební strany č. 6 s názvem "Sdružení politického hnutí NEZÁVISLÍ a nezávislých kandidátů - R. M. dětem" (dále jen "volební strana"). Volební strana neobdržela potřebných 5% hlasů pro získání mandátu v zastupitelstvu Statutárního města Opavy. Kvůli pochybnostem o řádném provedení voleb podala volební strana k obecnému soudu návrh na určení neplatnosti voleb, její návrh byl zamítnut. Podle stěžovatele bylo postupem soudu porušeno jeho právo dané mu čl. 18 Ústavy ČR a čl. 21 odst. 1, 3 a 4, čl. 22 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
V souladu s ust. §42 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byla vyžádána vyjádření účastníků řízení.
Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření mj. uvedl, že stěžovatel není, vzhledem k ustanovení §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, osobou oprávněnou podat ústavní stížnost v této věci. Stěžovatel není ani volební stranou (je, jak uvedl, jejím členem, stížnost nepodával jménem této strany jako osoba oprávněná za ni jednat) ani obcí, jejíž úřad plnil funkci registračního úřadu - stěžovatel nebyl účastníkem řízení ve věci sp. zn. 23 C 128/2002. Krajský soud navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta v souladu s ust. §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud zjistil z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2002, čj. 23 C 128/2002 - 12, že uvedený soud zamítl návrh "Sdružení politického hnutí NEZÁVISLÍ a nezávislých kandidátů - R. M. dětem", podaný zmocněnkyní této volební strany, paní Martinou L., na vydání rozhodnutí o neplatnosti voleb do zastupitelstva Města Opavy, konaných ve dnech 1. a 2. listopadu 2002. Stěžovatel tedy nebyl účastníkem řízení ve shora uvedené věci. Z uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost stěžovatele je návrhem podaným osobou zjevně neoprávněnou [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].
Stěžovatel se také domáhal, aby Ústavní soud přikázal Ministerstvu vnitra ČR vyhlásit opakované volby do zastupitelstva Statutárního města Opavy. Podle §54 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o volbách do zastupitelstev obcí"), nedojde ke zvolení zastupitelstva obce, jestliže soud shledá oprávněným návrh na neplatnost hlasování nebo na neplatnost voleb. Podle odst. 2 shora označeného ustanovení, jestliže nedošlo ke zvolení zastupitelstva obce podle odstavce 1 písm. a), vyhlásí opakované volby nebo opakované hlasování ministr vnitra do 30 dnů poté, kdy mu bylo oznámeno usnesení soudu.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) a ustanovení §71 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
Ústavní soud může, na základě §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, pouze zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo v případě, že porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, může Ústavní soud zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval a přikázat mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením práva. Zruší-li Ústavní soud usnesení obecného soudu, může být vydáno nové usnesení obecného soudu, ve kterém bude konstatováno, že hlasování nebo volby byly neplatné. Na základě tohoto usnesení vzniká povinnost ministra vnitra, která je dána přímo zákonem o volbách do zastupitelstev obcí.
Podle zákona o Ústavním soudu (§75 odst. 1) předtím než se stěžovatel obrátí s ústavní stížností na Ústavní soud, musí vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Tato doktrína je v judikatuře označována termínem subsidiarita ústavní stížnosti. Neučiní-li stěžovatel požadovaný procesní úkon, je jeho ústavní stížnost nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Takovým opravným prostředkem byl, v konkrétní věci, návrh na neplatnost hlasování, na neplatnost voleb nebo na neplatnost volby kandidáta. Návrh může podat, podle §60 zákona o volbách do zastupitelstev obcí a §200l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OSŘ"), každá osoba zapsaná do seznamu ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva obce volen. Takovou osobou je i kandidát volební strany, který musí být, ve smyslu §5 odst. 1, ve spojení s §4 odst. 1 (definice voliče) zákona o volbách do zastupitelstev obcí, přihlášen v obci k trvalému pobytu (a být tedy zapsán do stálého seznamu voličů).
Podle znění §200l OSŘ je právo podat uvedený návrh dáno osobě zapsané do stálého seznamu voličů ve volebním okrsku, ve kterém byl člen zastupitelstva zvolen. Z toho vyplývá několik skutečností: 1) volič může napadnout volby pouze ve vztahu ke konkrétnímu kandidátovi a pouze, když byl zvolen; 2) volič může napadnout průběh voleb jen na základě tvrzení eventuálních porušení zákona v rámci jeho volebního okrsku. Na základě namítaného porušení zákona při volbách v jiných okrscích tedy napadat průběh voleb nemůže.
Samotný kandidát do zastupitelstva nemůže namítat nezákonný průběh voleb, jestliže v jeho okrsku (kde je voličem) proběhlo vše v pořádku, ale v jiných nikoli. Zákonodárce tak učinil vědomě a rozlišuje mezi volbami, v nichž jsou kandidáti voleni na kolektivních kandidátních listinách (např. Poslanecká sněmovna, zastupitelstva obcí) a volbami, v nichž vícemandátové kandidátky neexistují a kandidáti vystupují individuálně (např. Senát). Ustanovení §200n odst. 2 OSŘ totiž umožňuje napadnout průběh voleb do Senátu i přímo kandidátovi (v obvodě, ve kterém byl zaregistrován). Z toho tedy lze dovodit, že kandidát volební strany ve volbách do zastupitelstva má možnost napadnout průběh voleb pouze prostřednictvím podání své volební strany, nebo přímo jako volič na základě eventuálních porušení zákona v rámci svého volebního okrsku. Skutečnost, že napadnout průběh voleb mimo svůj okrsek může kandidát pouze prostřednictvím volební strany, vyplývá z toho, že kandidát volební strany vykonával svá práva jen prostřednictvím volební strany (byl jedním z mnoha kandidátů na její kandidátní listině) a případné porušení svých práv může proto chránit také pouze prostřednictvím své volební strany.
Stěžovateli (kandidátovi volební strany) není nijak bráněno domáhat se ochrany svých práv před obecným (krajským) soudem (individuálně nebo prostřednictvím volební strany) a poté se případně dožadovat ochrany svých ústavně zaručených základních práv a svobod u Ústavního soudu. Stěžovatel však požadovaný procesní úkon sám za sebe neprovedl a před podáním ústavní stížnosti opravné prostředky nevyčerpal. Volební strana samotná se na Ústavní soud neobrátila.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že bylo kumulativně naplněno několik důvodů pro odmítnutí ústavní stížnosti soudcem zpravodajem podle §43 zákona o Ústavním soudu. Jedná se o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [ustanovení §43 odst. 1 písm. c)], jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§43 odst. 1 písm. d) a podaný návrh ústavní stížností je nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e)]. Ze všech těchto důvodů soudce zpravodaj ústavní stížnost stěžovatele, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2003
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu