ECLI:CZ:US:2003:2.US.149.03
sp. zn. II. ÚS 149/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti S. V. N., zastoupeného JUDr. M. K., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 2001, sp. zn. 7 To 79/01 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2001, č.j. 10 T 23/2000-1424, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 13.3.2003 ústavní stížnost proti v záhlaví usnesení označeným rozhodnutím obecných soudů s tím, že stěžovatel navrhuje jejich zrušení, neboť podle jeho názoru jsou v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2001, č.j. 10 T 23/2000-1424, byl stěžovatel uznán vinným společně s odsouzeným V. N. pokusem trestného činu vraždy ( podle §8 odst. 1, §219 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona) ve spolupachatelství, a trestným činem nedovoleného ozbrojování (podle §185 odst. 1 trestního zákona) ve spolupachatelství.
Za výše uvedené trestné činy byl stěžovateli podle §219 odst. 2 trestního zákona za použití §35 odst. 1, §40 odst. 2 trestního zákona uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 trestního zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) trestního zákona mu byl dále uložen trest propadnutí pistole vzor ČZ 85 ráže 9 mm, v.č. A 5842 a příslušných zásobníků.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 2001, sp. zn. 7 To 79/01, bylo odvolání stěžovatele podle §256 trestního řádu zamítnuto.
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti pro její projednání a zda byla podána včas.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb.") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 citovaného zákona).
K ústavní stížnosti musí být podle ustanovené §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. přiložena kopie o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1). Ve věci nebylo podáno dovolání, takže posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele je právě napadené usnesení Vrchního soudu v Praze.
Jak zjistil soudce zpravodaj z přiložené obálky, ve které byla ústavní stížnost doručena Ústavnímu soudu, ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 12. 3. 2003. Z doručenky Městského soudu v Praze, v níž bylo napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zasláno stěžovateli vyplývá, že předmětné usnesení stěžovatel převzal ve Věznici Valdice dne 11.10.2001.
Z výše uvedených skutečností je tedy zřejmé, že ústavní stížnost byla podána s více než 17 měsíčním odstupem od doručení označeného usnesení Vrchního soudu v Praze, a tedy po zákonné 60 denní lhůtě stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 15. dubna 2003