ECLI:CZ:US:2003:2.US.182.03
sp. zn. II. ÚS 182/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. S., právně zastoupené JUDr. D. Ž., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 26 Co 328/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 27. 3. 2003 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelky. Protože podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v ust. §30, §31, §34, §72 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyzval Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vad podání. K tomu jí stanovil lhůtu 15 dnů od doručení výzvy k odstranění vad podání. Současně Ústavní soud stěžovatelku upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) ve smyslu §43 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Na uvedenou výzvu reagovala stěžovatelka dalším podáním, Ústavnímu soudu doručeným dne 19. 5. 2003, kterým ovšem vady podání opět odstraněny nebyly.
Tak přesevším stěžovatelka v ústavní stížnosti Ústavnímu soudu opakovaně navrhuje, aby její ústavní stížnost byla Ústavním soudem projednána a na základě řízení pak, aby Ústavní soud rozhodl, že výživné na manželku se přiznává.
Ústavní soud ve své judikatuře již několikrát konstatoval, že tento orgán není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem.
Ústavní soud dále není příslušný k tomu, aby měnil napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci, nýbrž má právo pouze vyhovět návrhu, a tím napadené rozhodnutí zrušit nebo návrh zamítnout či odmítnout (jedná se tedy o orgán kasačního a nikoliv apelačního typu), případně orgánu veřejné moci zakázat, aby v porušování základního práva a svobody pokračoval, a přikázat mu, pokud je to možné, aby obnovil stav před porušením (ust. §82 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Protože v podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá vydání jiného, než zrušujícího rozhodnutí, byl soudce zpravodaj nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout pro její nepřípustnost.
Protože byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost z výše uvedených formálních důvodů odmítnout, nezabýval se již dalšími neodstraněnými vadami podání, zejména pokud jde o plnou moc udělenou právní zástupkyni stěžovatelkou (ust. §31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu