ECLI:CZ:US:2003:2.US.186.03
sp. zn. II. ÚS 186/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. P. P. a I. P., právně zastoupených advokátem JUDr. R. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2003, č.j. 21 Co 5/2003-166, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 28. 3. 2003 doručena ústavní stížnost stěžovatelů, ve které žádají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo odmítnuto jako nepřípustné jejich odvolání proti rozsudku pro zmeškání vydaného Obvodním soudem pro Prahu 4 dne 26. 1. 2000 [23 C 119/99-37], jímž byla stěžovatelům uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně částku 445 966,- Kč s příslušenstvím, včetně nákladů řízení. V odvolání stěžovatelé namítali, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Stěžovatelé tvrdí, že napadeným rozhodnutím byl porušen čl. 90 Ústavy ČR, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 2 Listiny.
Soudce zpravodaj nejprve zjišťoval, zda je návrh ústavní stížnosti způsobilý věcného projednání Ústavním soudem [§42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")]. Dotazem u Nejvyššího soudu bylo zjištěno, že rozhodnutí napadené ústavní stížností napadli stěžovatelé dovoláním, kterému byla přidělena sp. zn. 33 Odo 431/03. Věc nebyla do dnešního dne Nejvyšším soudem rozhodnuta. Dále bylo dotazem u Městského soudu v Praze zjištěno, že usnesení napadené ústavní stížností bylo napadeno taktéž žalobou pro zmatečnost. Žalobě byla přidělena sp. zn. 65 C 8/2003 a věc nebyla do dnešního dne rozhodnuta.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zákona]. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak [§43 odst. 1 písm. e) zákona]. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§75 odst. 1]. Rozhodnutím svého pléna ze dne 21. 1. 2003, vyhlášeným pod číslem 32/2003 Sbírky zákonů ČR, Ústavní soud upustil od většinové praxe soudců Ústavního soudu, předpokládající ve výše popsané procesní situaci souběžné podání mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí obecných soudů, a to s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva.
Napříště budou soudci a senáty Ústavního soudu vykládány přípustnost a lhůta k podávání ústavní stížnosti, o které Ústavní soud rozhoduje podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, v případě jejího souběhu s mimořádnými opravnými prostředky s výjimkou obnovy řízení, takto:
1. V případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení.
2. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou obnovy řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
S ohledem na výše uvedené stanovisko bylo nutno za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, považovat rozhodnutí o podaných mimořádných opravných prostředcích. Ústavní stížnost, která nenapadala poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1 zákona], nemohla být věcně přezkoumána pro existenci nepřekonatelné procesní překážky. Na okraj se dodává, že napadené usnesení o odmítnutí odvolání obsahuje vadné poučení o tom, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ačkoli soud podle odůvodnění rozhodoval dle znění občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2000, kdy bylo ex lege přípustné dovolání proti usnesení o odmítnutí odvolání [§238a odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2000 ve spojení s ust. bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.].
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona].
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 8. července 2003
Vojtěch Cepl
soudce zpravodaj