ECLI:CZ:US:2003:2.US.214.03
sp. zn. II. ÚS 214/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla, a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky v právní věci navrhovatelky JUDr. Z. K., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 30 Ca 15/2002, a o návrhu na zrušení ustanovení §29 odst. 1 a odst. 3 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 11. 4. 2003 doručena ústavní stížnost podaná jménem Mgr. M. Ř., která směřovala proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Spolu s ní byl podán návrh na zrušení ustanovení §29 odst. 1 a odst. 3 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního. Ústavní stížnost byla podepsána pouze JUDr. Z. K. Z podané ústavní stížnosti nevyplývalo, že je oprávněna na základě plné moci jednat jménem Mgr. Ř., neboť žádná plná moc jím event. udělená přiložena nebyla a nebyla ani jinak prokázána. Ústavní soud proto JUDr. Z. K. vyzval, aby ve lhůtě k tomu určené doložila Ústavnímu soudu řádnou plnou moc, udělenou v souladu s příslušnými ustanoveními zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nicméně, ani po této výzvě nebyla taková plná moc Ústavnímu soudu zaslána.
Vzhledem k výše uvedené skutečnosti nutno mít za to, že ústavní stížnost podala svým jménem právě JUDr. Z. K. jako navrhovatelka. Podle §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem. V předmětné věci je však z přiloženého rozhodnutí Krajského soudu v Brně jednoznačně patrno, že navrhovatelka nebyla účastníkem řízení, v jehož rámci bylo toto rozhodnutí vydáno (v obdobné věci viz i sp. zn III. ÚS 243/99).
S ohledem na uvedené skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
K návrhu na zrušení ustanovení §29 odst. 1 a odst. 3 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, Ústavní soud uvádí, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu §74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Návrh na zrušení právního předpisu "sdílí osud" ústavní stížnosti. Je proto možné se jím meritorně zabývat pouze tehdy, pokud ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) neodůvodněně přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění nemají, neboť nejsou ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni (srov. např. III. ÚS 101/95).
Ústavní soud proto návrh na zrušení ustanovení §29 odst. 1 a odst. 3 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, spojený s ústavní stížností, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků taktéž odmítl, a to podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b), ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2003 Vojtěch Cepl
předseda senátu