ECLI:CZ:US:2003:2.US.240.03
sp. zn. II. ÚS 240/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky Mgr. K. Š., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě 25 Cz 3/2003-43 ze dne 31. března 2003, usnesení Krajského soudu v Ostravě 13 Co 1059/2002-1262 ze dne 10. prosince 2002, usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku 9106/91 ze dne 30. srpna 2002, rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku 9106/91-383 ze dne 3. prosince 1999 a usnesení Krajského soudu v Ostravě 9 Co 191/2001 ze dne 1. března 2001 , takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 28. dubna 2003 doručena ústavní stížnost navrhovatelky, kterými napadla v záhlaví citovaná soudní rozhodnutí. V ústavní stížnosti navrhovatelka uvedla, že ji podává jako nekvalifikovaná osoba a že "bude zastoupena poté, co ČAK určí soudce, který ji bude zastupovat". Odůvodnění ústavní stížnosti lze ve stručnosti shrnout tak, že ústavní stížnost podala vzhledem ke značným průtahům, k nimž dochází v soudních řízeních, a vzhledem k újmě, která ji vznikla proto, že soudy nerozhodly o svěření nezletilého J. Š. do pěstounské péče navrhovatelky, která tak nemůže pobírat dávky pěstounské péče. V závěru ústavní stížnosti navrhovatelka uvedla, že se domáhá odstranění tvrdosti zákona a přiznání dávek pěstounské péče od března 2001 se zpětnou platností a že navrhuje, aby byla zrušena ústavní výchova nad nezletilým J. Š. a aby byl svěřen do pěstounské péče navrhovatelce, která je jeho pratetou.
Ústavní soud dopisem ze dne 7. května 2003, doručení dne 15. května 2003 vykázáno, vyrozuměl navrhovatelku o vadách návrhu a vyzval ji k jejich odstranění. Ústavní soud mimo jiné navrhovatelku upozornil, že podle §30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, musí být fyzické nebo právnické osoby v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem. Ústavní soud určil navrhovatelce k odstranění vad lhůtu 20 dnů ode dne doručení výzvy s tím, že pokud vady nebudou ve lhůtě odstraněny, bude návrh odmítnut podle ustanovení §43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Na výzvu Ústavního soudu reagovala navrhovatelka dopisem datovaným dnem 4. června 2003, v němž požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu. Ústavní soud žádosti vyhověl a dopisem ze dne 12. června 2003, doručení dne 16. června 2003 vykázáno, lhůtu navrhovatelce prodloužil do 24. června 2003. Dopisem ze dne 24. června 2003 Ústavní soud navrhovatelka informovala o tom, že na advokáta nemá peníze a že u ČAK pomoc nenašla.
Z ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu vyplývá, že soudce zpravodaj, popřípadě jím pověřený asistent v případě, že návrh na zahájení řízení nemá náležitosti podle tohoto zákona, o tom vyrozumí navrhovatele a určí mu lhůtu k odstranění vad návrhu. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj odmítne návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelka byla řádně vyrozuměna o vadách svého návrhu a byla jí určena lhůta 20 dnů od doručení výzvy, tj. od 15. května 2003, k tomu, aby tyto vady odstranila. K žádosti navrhovatelky Ústavní soud lhůtu prodloužil až do 24. června 2003. Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem při podání ústavní stížnosti a řízení o ní. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, např. v usnesení sp. zn. I. ÚS 89/94, smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení před Ústavním soudem) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatelky. Ústavní soud tím nechce vytýkat navrhovatelce, která nemá právnické vzdělání, že detailně neovládá procesní předpisy a specifika řízení před Ústavním soudem - zákonodárce si ostatně tento handicap uvědomoval, a proto předepsal povinné advokátní zastoupení. V situaci, kdy zákon Ústavnímu soudu neumožňuje, aby sám určil například nemajetnému navrhovateli advokáta, však nemohl Ústavní soud postupovat jinak, než že poskytl navrhovatelce dostatečně dlouhou lhůtu k tomu, aby tuto vadu odstranila, tj. aby například požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta. Navrhovatelka tak však neučinila ani v prodloužené lhůtě, kterou k tomu Ústavní soud stanovil, ani v další, mnohem delší lhůtě, kterou Ústavní soud shovívavě navrhovatelce až do dnešního dne poskytl.
Ústavní soud dále konstatuje, že je nadán pouze kasační pravomocí - podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud v případě, že návrhu vyhoví, pouze zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci (tj. soudu). Ústavní soud tedy nemůže učinit to, čeho se domáhá navrhovatelka, tj. odstranit tvrdost zákona a přiznat dávky pěstounské péče od března 2001 se zpětnou platností, rozhodnout o zrušení ústavní výchovy nad nezletilým, o jeho svěření do pěstounské péče navrhovatelce. K rozhodnutí o těchto věcech jsou příslušné dílem orgány veřejné správy, dílem obecné soudy, nikoli však Ústavní soud.
Z těchto důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, protože navrhovatelka neodstranila vady návrhu ani ve lhůtě k tomu určené, a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 26. listopadu 2003
JUDr. Pavel Rychetský
soudce zpravodaj