ECLI:CZ:US:2003:2.US.246.03
sp. zn. II. ÚS 246/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti H. B., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2002, č.j. 19 Co 393/2001-104, a proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. 11. 2000, č.j. 8 C 111/99-47, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 2. 5. 2003 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, ve které napadla výše uvedená rozhodnutí, jimiž byla zamítnuta její žaloba na náhradu škody proti státnímu podniku Česká pošta ve výši 100 000,- Kč a žádala jejich zrušení. Stěžovatelka tvrdila, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu.
Soudce zpravodaj nejprve zjišťoval, zda je návrh ústavní stížnosti způsobilý věcného projednání Ústavním soudem [§42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")]. Dotazem u Nejvyššího soudu bylo zjištěno, že rozhodnutí krajského soudu napadla stěžovatelka také dovoláním, kterému byla přidělena sp. zn. 25 Cdo 1111/2003. Věc nebyla do dnešního dne Nejvyšším soudem rozhodnuta.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zákona]. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak [§43 odst. 1 písm. e) zákona]. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§75 odst. 1 zákona].
Rozhodnutím svého pléna ze dne 21. 1. 2003, vyhlášeným pod číslem 32/2003 Sbírky zákonů ČR, Ústavní soud upustil od většinové praxe soudců Ústavního soudu, předpokládající ve výše popsané procesní situaci souběžné podání mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí obecných soudů, a to s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva.
Napříště budou soudci a senáty Ústavního soudu vykládány přípustnost a lhůta k podávání ústavní stížnosti, o které Ústavní soud rozhoduje podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, v případě jejího souběhu s mimořádnými opravnými prostředky s výjimkou obnovy řízení, takto:
1. V případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení.
2. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou obnovy řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
S ohledem na výše uvedené stanovisko bylo nutno za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, považovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání. Ústavní stížnost, která nenapadala poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1 zákona], nemohla být věcně přezkoumána. Stěžovatelka předložila návrh, který je nepřípustný. Věcnému projednání tak bránila od samého počátku nepřekonatelná procesní překážka, bylo proto neúčelné stěžovatelku poučovat o náležitostech ústavní stížnosti a vyzývat ji k odstranění vady podání spočívající v nedostatku povinného právního zastoupení.
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona].
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 8. července 2003
Vojtěch Cepl
soudce zpravodaj