ECLI:CZ:US:2003:2.US.278.03
sp. zn. II. ÚS 278/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. J., právně zastoupeného JUDr. J. Š., proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 10. 12. 2002, č. j. 9 T 307/2002-52, a dále proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2003, č. j. 23 To 25/2003-65, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 19. 5. 2003, a doplněnou podáním, Ústavnímu soudu doručeným dne 20. 5. 2003, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 10. 12. 2002, č. j. 9 T 307/2002-52, a dále usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2003, č. j. 23 To 25/2003-65, a to pro porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2003, č. j. 23 To 25/2003-65, bylo podle ust. §256 tr. řádu zamítnuto odvolání obžalovaného J. J. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatele"), proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 10. 12. 2002, č. j. 9 T 307/2002-52, kterým byl obžalovaný J. J. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle ust. §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon mu byl podle ust. §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 14ti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení veškerých motorových vozidel na dobu 18ti měsíců.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soud prvního stupně rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neboť neprovedl stěžovatelem navržené důkazy, a to důkaz vyžádáním a přečtením knihy hostů motelu M., ve kterém se měl v rozhodnou dobu nacházet společně s M. L., dále důkaz vyžádáním kompletního spisového materiálu Okresního úřadu v Písku týkajícího se stěžovatelova přestupku, a dále důkaz výslechem pracovníka okresního úřadu Rychlého. Podle mínění stěžovatele výše uvedené navrhované důkazy mohou přinést významné poznatky pro celkové hodnocení důkazů, tedy i těch, o které soud prvního stupně opřel svůj odsuzující rozsudek.
Po prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud k následujícím závěrům:
Ústavní soud je především nucen podotknout, že tento soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti uvedené v ústavní stížnosti nemohou podstatu, a tedy a ni ústavnost napadených rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit, a ústavní stížnost proto posoudil jako neopodstatněnou:
Podle ust. §2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
V odůvodněních svých rozhodnutí se oba soudy podrobně zabývaly otázkou, proč nebylo nutné stěžovatelem navrhované důkazy provést. Na základě provedených důkazů (které byly zhodnoceny v souladu s ust. §2 odst. 6 tr. řádu) byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí. Na odůvodnění napadených rozhodnutí Ústavní soud pro stručnost odkazuje.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že provedené výslechy svědků, jak již prokázal soud prvního stupně, spolehlivě a bez jakýchkoliv důvodných pochybností prokázaly, že to byl právě obžalovaný (tedy stěžovatel), který dne 7. 2. 2002 mezi 21,00 a 22, 00 hodinou v Milevsku okr. Písek řídil motorové vozidlo, a průběh jednání i konfliktu mezi obžalovaným a svědky vylučuje uplatněnou obhajobu.
Ústavní soud tedy neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v projednávané věci stěžovatelem konkrétně namítané porušení čl. 36 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Vojtěch Cepl
předseda senátu
V Brně dne 24. června 2003