ECLI:CZ:US:2003:2.US.282.03
sp. zn. II. ÚS 282/03
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti Ing. H. N., zastoupené Mgr. Ing. L. J., proti usnesení Policie ČR - Okresní ředitelství, SKPV v Domažlicích, ORDO-12/OOK-2003 ze dne 31. 3. 2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 5. 2003, stěžovatelka napadá postup Policie ČR - Okresního ředitelství, SKPV v Domažlicích, v její věci a usnesení o odložení věci sp. zn. ORDO-12/OOK-2003 ze dne, jak stěžovatelka uvádí, "zřejmě 31. 3. 2003". Z ústavní stížnosti vyplývá, že usnesením bylo rozhodnuto o odložení věci vyšetřování dopravní nehody, při níž zahynula matka stěžovatelky.
Stěžovatelka se domnívá, že orgán Policie ČR rozhodnutím o odložení věci, jakož i vyloučením stěžovatelky coby poškozené z trestního, resp. adhezního řízení, porušil její ústavně zaručené právo podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a rovněž v obecné rovině polemizuje se závěry policejního orgánu. Proto navrhla, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že došlo k porušení jejího práva podle čl. 36 Listiny, zrušil předmětné usnesení orgánu Policie ČR, zakázal tomuto orgánu, aby v porušování stěžovatelčina práva pokračoval, a nařídil mu, aby obnovil stav před porušením jejího práva tím, že ji seznámí s jejími právy poškozené a poskytne jí možnost tato práva uplatnit.
Ústavní soud dospěl ve shodě se svou ustálenou rozhodovací praxí (např. usnesení z 26. 2. 1997 sp. zn. II.ÚS 361/96 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, str. 343 a usnesení z 8. 4. 1999 sp. zn. I.ÚS 84/99 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 14, str. 291) v posuzované věci k těmto závěrům:
Z čl. 39 a 40 Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahů mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a kým. Úprava těchto otázek trestním řádem tyto zásady naplňuje. V posuzované věci ve skutečnosti, že policejní orgán usnesením odložil věc podezření z trestného činu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených veřejných práv stěžovatelky, jejichž ochrana je v kompetenci Ústavního soudu. Subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby byl někdo trestně stíhán, Ústava nezaručuje.
Ústavní soud podotýká, že předmětným usnesením není nijak vyloučen eventuální občanskoprávní nárok na náhradu škody stěžovatelky, například v podobě náhrady nákladů spojených s pohřbem, přičemž právě tento nárok je hlavním tématem příloh ústavní stížnosti, tedy korespondence právní zástupkyně stěžovatelky, a proto patrně i hlavní intencí stěžovatelky. Pozice stěžovatelky v civilním řízení by jistě byla usnadněna odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, avšak na trestní stíhání, jak již bylo uvedeno, nárok neexistuje. V tomto smyslu Ústavní soud shledal, že k ochraně práv stěžovatelky poskytuje zákon řadu procesních prostředků, které dosud nevyčerpala, a její ústavní stížnost je proto nepřípustná (ust. §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu").
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání návrh odmítl jako nepřípustný podle ust. §43 odst. 1) písm. e) ve spojení s ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 24. června 2003
JUDr. Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj