ECLI:CZ:US:2003:2.US.296.02
sp. zn. II. ÚS 296/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. R., s.r.o., zastoupené advokátem JUDr. V. J., proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 8. 3. 2002, č.j. 2266/150/2002, spojeného s návrhem na zrušení ust. §71 zákona č. 337/1992 o správě daní a poplatků, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 14. 5. 2002 doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatelka žádá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, jímž bylo k odvolání stěžovatelky změněno rozhodnutí Finančního úřadu Ostrava III, ze dne 7. 1. 2002 [1532/02/390912/6224] ve věci zajišťovacího příkazu tak, že bylo nově stanoveno zdaňovací období zajišťované daně, s tím, že jím byl porušen čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 2 Listiny.
Soudce zpravodaj nejprve zjišťoval, zda je návrh ústavní stížnosti způsobilý věcného projednání Ústavním soudem [§42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")]. Stěžovatelka v doplnění ústavní stížnosti ze dne 13. 6. 2002 uvedla, že proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí byla podána správní žaloba. Dotazem u Krajského soudu v Ostravě bylo zjištěno, že žaloba byla skutečně podána, byla jí přidělena sp. zn. 22 Ca 192/02, přičemž dne 15. 5. 2002 byla žaloba odmítnuta. Toto rozhodnutí bylo dále napadeno kasační stížností.[xy1]
Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zákona]. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak [§43 odst. 1 písm. e) zákona].
Ústavní stížnost, která zjevně nenapadala poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1 zákona], nemohla být věcně přezkoumána pro existenci nepřekonatelné procesní překážky. (K výkladu přípustnosti a lhůty k podání ústavní stížnosti srov. i sdělení publikované pod č. 32/2003 Sbírky zákonů). Protože návrh na zrušení části právního předpisu sdílí osud ústavní stížnosti, nemohl se Ústavní soud zabývat touto částí návrhu, a proto ji rovněž odmítl [srov. usnesení ze dne 3. 10. 1995, sp. zn. III. ÚS 101/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4., usn. č. 22, Praha, 1995, s. 351 nebo Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu, komentář, Praha, C.H. Beck, 2001, s. 324, bod 4].
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona].
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 8. července 2003
Vojtěch Cepl
soudce zpravodaj
[xy1]NSS tel 542 532 311 - dne 18-6-03 nic o ks nevěděli dle sp.zn. 22 Ca 192/02 ani dle názvu MD Real