ECLI:CZ:US:2003:2.US.313.01
sp. zn. II. ÚS 313/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti PaedDr. M. Š., zastoupené JUDr. H. K., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 17.5.2000 č.j. 30 Co 182/2000-149, ve znění opravného usnesení z 9.4.2001 č.j. 30 Co 182/2000-165, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem z 10.5.2001 se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze 17.5.2000 č.j. 30 Co 182/2000-149, ve znění opravného usnesení z 9.4.2001 č.j. 30 Co 182/2000-165, protože podle jejího názoru byl tímto rozhodnutím porušen čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti vyplývá, že souběžně s ní bylo podáno dovolání. K této problematice přijalo plénum Ústavního soudu závěr, že - s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z 12.11.2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a z téhož dne ve věci stížnosti č. 47273/99 - v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti, je ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Přitom lhůta k podání ústavní stížnosti bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Tyto závěry pléna Ústavního soudu byly publikovány 3.2.2003 jako sdělení Ústavního soudu pod č. 32/2003 Sb.
Soudce zpravodaj dospěl k názoru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Proto ji podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11.března 2003
JUDr. Miloš Holeček
soudce zpravodaj