ECLI:CZ:US:2003:2.US.334.03
sp. zn. II. ÚS 334/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky A. S., zastoupené advokátkou JUDr. D. Ž., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2003, čj. 26 Co 83/2002-74, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 6. 2003 navrhovatelka napadla rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové uvedený v záhlaví. Tvrdí, že soud nedostatečně zjistil okolnosti rozhodné pro posouzení otázky, zda by jí rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma. Tím údajně porušil její ústavně garantované právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhla, aby Ústavní soud po provedeném řízení rozhodl tak, že návrh na rozvod manželství zamítá.
Ze spisového materiálu připojeného k návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 21. 11. 2001, čj. 9 C 36/2001-30, rozvedl manželství žalobce J. S. a stěžovatelky. O odvolání stěžovatelky rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové, který svým rozsudkem ze dne 27. 3. 2003, čj. 26 Co 83/2002-74, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ústavní soud se primárně zabýval tím, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je k projednání návrhu příslušný.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat i jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a příslušnost, které nemůže překročit.
Kompetence Ústavního soudu při posuzování ústavní stížnosti jsou upřesněny v ustanovení §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je oprávněn především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému orgánu, aby v porušování práva pokračoval, a přikázat mu, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné. Pokud ovšem navrhovatelka v petitu svého návrhu, jímž je Ústavní soud vázán, navrhuje, aby Ústavní soud návrh na rozvod manželství sám zamítl, očekává ve skutečnosti, že rozhodne jako obecný soud a na jeho místě. K takovému rozhodnutí ovšem není Ústavní soud podle Ústavy a zákona o Ústavním soudu příslušný.
Ústavnímu soudu tudíž nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný. Z uvedeného důvodu nebylo účelné činit kroky k odstranění vad plné moci k zastupování.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 30. června 2003 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj