ECLI:CZ:US:2003:2.US.61.03
sp. zn. II. ÚS 61/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele V. Č., zastoupeným advokátem JUDr. L. E., o ústavní stížnosti proti výroku sub. I. usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 7 C 115/91, a o návrhu, aby Ústavní soud zakázal Okresnímu soudu Praha-západ a Krajskému soudu v Praze, aby pokračovaly v porušování práva stěžovatele podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a přikázal jim projednat věc vedenou u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 115/91 bez zbytečných průtahů, za účasti Okresního soudu Praha-západ a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) J. K., zastoupeného advokátkou JUDr. J. J., 2) ČR - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínova 42, a 3) A. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud podáním, doručeným Ústavnímu soudu faxem dne 27. 1. 2003, a podáním podaným k poštovní přepravě dne 3. 2. 2003. Jeho podání vykazovala řadu formálních nedostatků (stěžovatel nebyl zejména právně zastoupen), a byl proto přípisem ze dne 11. 2. 2003 vyzván k odstranění vad. Podáním ze dne 19. 3. 2003, doplněným podáním ze dne 14. 4. 2003, se pak, již právně zastoupen, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení ve výroku I., kterým byla PhDr. V. M. ustanovena znalcem v projednávané věci a bylo jí uloženo, aby podala znalecký posudek. Dále brojí proti údajným průtahům v řízení.
K projednávanému návrhu se vyjádřili účastníci řízení, Okresní soud Praha-západ a Krajský soud v Praze, a vedlejší účastník řízení, J. K., zastoupený advokátkou JUDr. J. J. Ostatní vedlejší účastníci, ČR - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a A. T., se k projednávanému návrhu nevyjádřili.
Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci, shledal, že jde zčásti o návrh podaný po lhůtě k tomu určené [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"] a zčásti o návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Podle ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení. Vzhledem k tomu, že zákon o Ústavním soudu neobsahuje specifické ustanovení o faxovém podání návrhu ve věci, vycházel Ústavní soud z ustanovení §42 odst. 3 věta první a druhá zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o.s.ř."). Podle něj podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů. Je-li písemné podání učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě, je třeba v téže lhůtě doplnit jej předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží.
Stěžovatel zaslal své původní podání Ústavnímu soudu faxem dne 27. 1. 2003. Další podání ve věci podal k poštovní přepravě až dne 3. 2. 2003, tedy po lhůtě požadované ustanovením §42 odst. 3 o.s.ř. Ústavní soud nemohl tedy k prvnímu podání přihlédnout a za relevantní z hlediska lhůty k podání návrhu dle ustanovení §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu pokládal toliko návrh, jenž byl podán k poštovní přepravě dne 3. 2. 2003.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Napadené usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 11. 2002, čj. 7 C 115/91-454, bylo doručeno stěžovateli i jeho obecné zmocněnkyni dne 28. 11. 2002. Lhůta k podání návrhu brojícímu proti tomuto usnesení tak uplynula dne 26. 1. 2003, který však připadl na neděli. Posledním dnem se tak stalo pondělí dne 27. 1. 2003 (§57 odst. 2 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že právně relevantní návrh byl podán k poštovní přepravě až dne 3. 2. 2003, nebyla lhůta k podání v projednávaném případě dodržena.
Ústavní soud byl dále nucen odmítnout ústavní stížnost i v části namítající údajné průtahy v projednávané věci. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V souzené věci je třeba poukázat na zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích, dále jen "zák. č. 6/2002 Sb."), v němž je mj. zakotveno právo fyzických a právnických osob obracet se na orgány státní správy soudů se stížnostmi, jde-li o průtahy v řízení (§164 odst. 1 věta prvá cit. zák.), a také povinnost předsedů soudů tyto stížnosti ve stanovené lhůtě vyřídit (§168 a násl. cit.zákona). Pokud by měl stěžovatel za to, že taková jeho stížnost nebyla řádně vyřízena, může požádat ministerstvo, aby přešetřilo způsob vyřízení stížnosti vyřizované předsedou Nejvyššího soudu, předsedou vrchního soudu nebo předsedou krajského soudu, resp. předsedu krajského soudu, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti vyřizované předsedou okresního soudu (§174 zák. č. 6/2002 Sb.). Stěžovatel neprokázal, že by využil svého práva k podání takové stížnosti, tato okolnost se nepodává z obsahu spisu ani z vyjádření žádného z dotčených obecných soudů, a proto je jeho návrh k Ústavnímu soudu, v němž si stěžuje na nepřiměřenou délku řízení v jeho věci, v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nepřípustný.
Ústavní soud se zabýval i tím, zda nedošlo k naplnění ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Dle něho totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [písm. a)], nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma [písm. b)]. Pokud jde o okolnosti uvedené pod písm. a), stěžovatel je netvrdil a z obsahu spisu se ani nepodávají. Podle názoru Ústavního soudu však v projednávané věci nelze aplikovat ani ustanovení §75 odst. 2 písm. b) citovaného zákona. Tento výjimečný postup umožňuje zákon výlučně jen v případě, kdy ke značným průtahům dochází v řízení "o podaném opravném prostředku podle odstavce 1". Tím je v projednávané věci, jak již bylo uvedeno, stížnost k předsedovi soudu podle zák. č. 6/2002 Sb. Tu však stěžovatel nepodal.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh odmítnout podle ust. §43 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh částečně podaný po lhůtě k tomu určené a částečně nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. července 2003 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj