ECLI:CZ:US:2003:2.US.613.02
sp. zn. II. ÚS 613/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. S., právně zastoupeného JUDr. F. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2002, č. j. 7 To 553/2001-222, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 17. 9. 2002 a na základě výzvy Ústavního soudu doplněnou podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 17. 10. 2002, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2002, č. j. 7 To 553/2001-222, a to pro porušení čl. 2 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, jakož i čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
Ze sdělení Okresního soudu ve Frýdku - Místku Ústavnímu soudu doručeného dne 15. 11. 2002, které si Ústavní soud vyžádal, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 13. 9. 2002 proti ústavní stížností napadenému rozsudku odvolacího soudu rovněž dovolání a věc nebyla dosud skončena.
Nejprve byl tedy Ústavní soud nucen vyčkat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání.
Usnesením ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 7 Tdo 1052/2002, Nejvyšší soud ČR dovolání stěžovatele podle ust. §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl, neboť dovolání bylo podáno opožděně.
Dle ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Protože stěžovatel podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu opožděně a Nejvyšší soud ČR proto z uvedeného důvodu dovolání odmítl, rozhodnutí dovolacího soudu, kterým bylo dovolání odmítnuto jako opožděné, není možné považovat za rozhodnutí o posledním prostředku, které zákon k ochraně práva poskytuje ve smyslu ust. §72 odst. 2 a §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V projednávané věci proto lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet již ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu.
Z fotokopie doručenky přiložené k výše uvedenému sdělení Okresního soudu ve Frýdku - Místku Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl stěžovateli doručen dne 18. 6. 2002.
Protože rozsudek odvolacího soudu byl stěžovateli doručen dne 18. 6. 2002 a ústavní stížnost byla u Ústavního soudu podána 17. 9. 2002, je zřejmé, že tato byla podána až po uplynutí zákonem stanovené šedesátidenní lhůty.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem odmítl, aniž se dále zabýval otázkou přípustnosti podané ústavní stížnosti.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 17. února 2003