ECLI:CZ:US:2003:2.US.622.02
sp. zn. II. ÚS 622/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti MUDr. J. V., zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 7 Cmo 1016/2000 - 199, ze dne 28. 6. 2002 a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze č.j. F 59533/2000/ B 3170/ 1, ze dne 28. 8. 2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým bylo odmítnuto odvolání proti rovněž výše specifikovanému rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze (nyní Městského soudu v Praze), jímž bylo vyhověno návrhu společnosti Spořitelní privatizační - Všeobecný investiční fond, a.s. na výmaz této společnosti z obchodního rejstříku z důvodu její přeměny na otevřený podílový fond.
Dne 9. 10. 2003 bylo Ústavnímu soudu doručeno usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2003, č.j. 29 Odo 893/2002-235, kterým bylo k dovolání stěžovatele zrušeno ústavní stížností napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dle ust. §72 odst.2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů počínaje dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Dle ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Je tedy zřejmé, že v předmětné věci nebylo dosud vydáno pravomocné rozhodnutí a řízení nebylo konečným způsobem ukončeno. Podmínka ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak není splněna.
S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k názoru, že se jedná o návrh nepřípustný ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zák.č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto jej dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona zák.č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2003