ECLI:CZ:US:2003:2.US.769.02
sp. zn. II. ÚS 769/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Mgr. M. D., zastoupeného JUDr. R. H., advokátem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu ČR dne 16.12.2002, napadá stěžovatel "rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.10.2002, sp. zn. Skno 7/2001", kterým mělo být zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.5.2001, sp. zn. Ds 5/2001.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že výše uvedené rozhodnutí sice dosud neobdržel, ale přes tuto skutečnost považuje zamítnutí svého odvolání ze strany Nejvyššího soudu ČR za porušení: čl. 82 Ústavy, neboť ten garantuje, že soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí, když jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat; čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zakotvujícího, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon; čl. 4 odst. 1 Listiny zaručujícího, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
Současně stěžovatel zdůraznil, že je přesvědčen o tom, že kárné senáty se věcí neměly po meritorní stránce vůbec zabývat z toho důvodu, že návrh tehdejšího ministra spravedlnosti na zahájení kárného řízení nebyl Vrchnímu soudu v Olomouci podán ve stanovené lhůtě.
Po obdržení ústavní stížnosti vyzval soudce zpravodaj stěžovatele k odstranění vady návrhu, spočívající v nesplnění podmínky, uvedené v ustanovení §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/01993 Sb."), tj. nepřipojení kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 citovaného zákona).
K odstranění výše označené vady návrhu byla stěžovateli určena lhůta 15 dnů od obdržení výše označené výzvy s tím, že stěžovatel byl současně poučen o následcích nesplnění podmínky výzvy ve stanovené lhůtě.
Výzvu k odstranění vad podání obdržel právní zástupce stěžovatele dne 9.1.2003.
Dne 14.1.2003 bylo do podatelny Ústavního soudu doručeno "vyjádření navrhovatele", ve kterém sděluje, že dosud neobdržel předmětné písemné vyhotovení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.10.2002, a z tohoto důvodu Ústavní soud žádá, aby mu prodloužil lhůtu k předložení jím napadeného rozhodnutí.
Jak vyplývá z výše uvedených skutečností, stěžovatel neodstranil vadu návrhu, spočívající v nedoručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (dle §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.) ve stanovené lhůtě. Za této situace nemůže Ústavní soud pouze vyčkávat, zda a v jaké časově blíže neohraničené lhůtě stěžovatel splní zákonem uloženou povinnost. Požadované prodloužení lhůty k odstranění vady návrhu bez bližšího časového určení z tohoto důvodu proto není možné.
Při posouzení všech okolností, vyplývajících z dané situace a možných důsledků, plynoucích z odmítnutí ústavní stížnosti ve vztahu k ochraně práv stěžovatele, dospěl soudce zpravodaj k závěru, že stěžovatel má i v budoucnu možnost domáhat se ochrany svých práv cestou ústavní stížnosti, neboť zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti počíná běžet až dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Z výše uvedených důvodů proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., neboť stěžovatel neodstranil vadu návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 3. února 2003