ECLI:CZ:US:2003:2.US.89.03
sp. zn. II. ÚS 89/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. A. P., ve věci ústavní stížnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 7.2.2003 obdržel Ústavní soud podání, ve kterém stěžovatel navrhuje zrušení zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen "zákon č. 451/1991 Sb."). Výše označeným zákonem se stěžovatel cítí diskriminován ve svých právech, zakotvených v čl. 1, čl. 4, čl. 19, čl. 57 a čl. 102 Ústavy ČR a v čl. 1, čl. 3, čl. 5, čl. 10, čl. 21 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod.
Shora označený zákon podle názoru stěžovatele je rovněž v rozporu s mezinárodními deklaracemi.
Své podání stěžovatel odůvodňuje tím, že v letech 1982 až 1988 byl ve služebním poměru u SNB, složky VB, od roku 1988 do listopadu 1989 byl příslušníkem StB a od prosince 1989 do března 1990 působil u složky VB (kriminální službě).
Od ukončení služebního poměru stěžovatel nemůže vykonávat celou řadu povolání a veřejných funkcí, takže se v tomto směru cítí být diskriminován a poškozován, neboť jen obtížně shání zaměstnání a v současné době je nezaměstnaný.
Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud buď zrušil výše označený zákon nebo "aby svým výkladem zákona a praxí nezahrnoval znaky kolektivní viny". Současně žádá, aby byl odškodněn částkou v minimální výši 10,000.000,-Kč za utrpěná příkoří. I když stěžovatel není v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, jak to požaduje ustanovení §29 a §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), požaduje, aby Ústavní soud v souladu s ustanovením §83 zákona č. 182/1993 Sb. rozhodl tak, že se mu přiznává náhrada nákladů zastoupení.
Podle ustanovení §64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. je návrh na zrušení zákona podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy oprávněn podat ten, kdo podal ústavní stížnost, za podmínek uvedených v ustanovení §74 zákona č. 182/0993 Sb. Z citovaného ustanovení §74 zákona č. 182/1993 Sb. vyplývá, že návrh na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení) musí být podán spolu s ústavní stížností, když podle ustálené judikatury Ústavního soudu nelze podat ústavní stížnost pouze proti právnímu předpisu.
Předpokladem podání návrhu dle §74 výše citovaného zákona je skutečnost, že právě na základě aplikace předmětného zákona bylo vydáno rozhodnutí, opatření či jiný zásah orgánu veřejné moci, které je předmětem ústavní stížnosti.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel neuvádí, že by na základě aplikace napadeného zákona bylo vydáno v pravomocně skončeném řízení rozhodnutí, opatření nebo došlo k zásahu orgánu veřejné moci do jeho individuálních práv, nejsou splněny předpoklady podání návrhu, uvedené v ustanovení §74 zákona č. 182/1993 Sb., takže návrh stěžovatele na zrušení zákona č. 451/1991 Sb. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., neboť jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Návrh na zrušení zákona č. 451/1991 Sb. nesplňoval podmínky shora uvedených ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., proto soudce zpravodaj již stěžovatele nevyzval k předložení plné moci zvoleného advokáta k zastupování v řízení před Ústavním soudem.
Současně soudce zpravodaj poznamenává, že Ústavní soud neprovádí výklad hmotně právních ustanovení zákona, ale v případě návrhu na jeho zrušení posuzuje soulad konkrétního právního předpisu s Ústavou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu