ECLI:CZ:US:2003:3.US.10.03
sp. zn. III. ÚS 10/03
Usnesení
III. ÚS 10/03
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele A. I., zastoupeného Mgr. J. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti opatření Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 31. října 2002 č. j. 1 VZz 1071/2002-35 a ze dne 2. prosince 2002 č. j. 1 VZz 1071/2002-41, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal cestou ústavní stížnosti vydání nálezu, jímž by bylo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze uloženo prošetřit podnět stěžovatele k podání stížnosti pro porušení zákona ze dne 23. července 2002, vedený pod sp. zn. 1 VZz 1071/2002. Současně uvedl, že jeho stížnost směřuje proti výše označeným "opatřením" Vrchního státního zastupitelství v Praze, tj. jeho sdělením ze dne 31. října 2002 a ze dne 2. prosince 2002.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Podle ustanovení §266 odst. 1 tr. řádu proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu ČR stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR stížnost pro porušení zákona přípustná. Proti rozhodnutím, jejichž zrušení se lze domáhat cestou dovolání, může ministr spravedlnosti podat stížnost pro porušení zákona ve lhůtě dvou měsíců od doručení pravomocného rozhodnutí státnímu zástupci. Jestliže nebylo v takové věci podáno dovolání, může ministr spravedlnosti podat ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona i po uplynutí této doby (§266a odst. 1 tr. řádu). Je tedy nepochybné, že subjektem oprávnění k podání stížnosti pro porušení zákona je výhradně v rámci svých povinností ministr spravedlnosti České republiky. Ústavnímu soudu tedy nepřísluší přezkoumávat proč ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona podal či nepodal ani obsah označených sdělení Vrchního státního zástupce v Praze, vztahujících se k postupu ministra a není oprávněn ani jmenovanému zastupitelství ukládat povinnosti, jak se stěžovatel v návrhu dovolává (čl. 87 odst. 1 Ústavy).
Pro výše uvedené byl návrh jako nepřípustný dle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2003