ECLI:CZ:US:2003:3.US.118.02
sp. zn. III. ÚS 118/02
Usnesení
III. ÚS 118/02
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů RNDr. J. J. a Š. J., obou zastoupených JUDr. K. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2001, sp. zn. 23 Co 298/2001, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 9 C 246/99, mimo ústní jednání dne 12. března 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Muchou, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1,
§34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojili stěžovatelé ve své občanskoprávní věci proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2001
(23 Co 298/2001-101) a jemu předcházejícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. ledna 2001 (9 C 246/99-83) a tvrdili, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a čl. 96 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelé proto navrhli zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§75 odst. 1 zákona).
Podle sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., o postupu týkajícím se výkladu přípustnosti a lhůty k podání ústavní stížnosti při souběžném podání ústavní stížnosti a mimořádného opravného prostředku, s výjimkou obnovy řízení, platí, že napříště budou soudci a senáty Ústavního soudu vykládány přípustnost a lhůta k podávání ústavní stížnosti,
o které Ústavní soud rozhoduje podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, v případě jejího souběhu s mimořádnými opravnými prostředky s výjimkou obnovy řízení, takto:
1. Ústavní stížnost bude považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
2. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí
o mimořádném opravném prostředku, bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
Z obsahu samotné ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelé napadli rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2001 (23 Co 298/2001-101) dovoláním, o němž dovolací soud dosud nerozhodl.
Za tohoto stavu věci je zřejmé, že za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, nutno považovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání. Pokud stěžovatelé nevyčerpali poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona ), nemohla být jejich ústavní stížnost věcně projednána, neboť není v souladu s označeným a citovaným sdělením Ústavního soudu přípustná; proto byla posouzena Ústavním soudem jako nepřípustná (§75 odst. 1 zákona) a bylo nutno ji odmítnout [§43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je patrno z výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 12. března 2003