ECLI:CZ:US:2003:3.US.164.03
sp. zn. III. ÚS 164/03
Usnesení
III. ÚS 164/03
Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele M. & H. a. s., zastoupeného JUDr. R. M., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2002 č. j. 38 Ca 527/2001-42, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 20. srpna 2001 č. j. FŘ-6106/13/01 a platebnímu výměru Finančního úřadu v Praze 2 ze dne 10. ledna 2001 č. j. 2117/01/002914/5145, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil svou ústavní stížnost tím, že jimi došlo k porušení práv, jež jsou zaručena v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, odst. 2 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 2 odst. 3 Ústavy. Poukázal na průběh řízení před správcem daně, na důkazy, které mu byly v předmětné věci předloženy a které prokazovaly uskutečnění zdanitelného plnění, a tedy oprávněnost nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, dále na příslušná ustanovení zákona o správě daní a poplatků, dle nichž podle jeho přesvědčení nebylo ve věci postupováno. Z uvedených důvodů se proti platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem pro Prahu 2 dne 10. ledna 2001 pod č. j. 2117/01/002914/5145 odvolal a proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 20. srpna 2001 č. j. FŘ-6106/13/01, kterým nebylo odvolání vyhověno, podal žalobu u Městského soudu v Praze. I když u soudu uplatnil námitky poukazující na nesprávnost postupu správce daně, soud se s nimi nevypořádal - v odůvodnění se jimi nezabýval, jiné námitky pak hodnotil zřejmě nesprávně.
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí, včetně řízení jež mu předcházelo, a opodstatněně dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Ve svém rozhodnutí se soud vypořádal se všemi námitkami v žalobě uplatněnými, když také přiléhavým a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, pro které skutečnosti byl platební výměr na daň z přidané hodnoty za prosinec 1999 vydán, a proč postup příslušných finančních orgánů a jejich rozhodnutí byla v souladu s §2 odst. 3, §15 odst. 8, s §31 odst. 9 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní, a s §19 odst. 1, odst. 2 zák. č. 588/1992, o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V dalším proto lze na obsah odůvodnění odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle něhož senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků zjevně neopodstatněný návrh odmítne, rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2003