ECLI:CZ:US:2003:3.US.191.03
sp. zn. III. ÚS 191/03
Usnesení
III. ÚS 191/03
Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele P. F., zastoupeného JUDr. M. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. února 2003 sp. zn. 13 Co 14/2002 a Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. října 2001 č. j. P 219/2000-108, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že podle jeho přesvědčení jak rozhodnutím odvolacího soudu tak rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně byla porušena práva, zakotvená v čl. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy. Poukázal na průběh řízení o návrhu na zvýšení výživného pro nezletilé děti, na výdělkové možnosti matky a její majetkové poměry, na potřeby dětí a výdaje s tím spojené a na hodnocení provedených důkazů soudy, k němuž vyslovil výhrady. Proto navrhl, aby rozsudky obou soudů, jimiž bylo rozhodnuto o zvýšení výživného pro nezletilé děti, byly zrušeny.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Poněvadž z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 obč. soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, a tedy ani "hodnotit" jimi učiněné hodnocení důkazů, jestliže postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 81, čl. 83 a čl. 90 Ústavy).
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů obou stupňů zásah od práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl, a tedy nebyla zjištěna ani opodstatněnost ústavní stížnosti. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, dokazování doplnil tak, že mohl důvodně konstatovat změnu poměrů na straně nezletilých dětí ve smyslu §99 odst. 1 zák. o rodině, zhodnotit poměry rodičů a potřeby dětí a rozhodnout tak, jak v jeho výroku obsaženo. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zcela vyčerpávající a lze na ně v dalším odkázat.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li shledán zjevně neopodstatněným. S ohledem na konstatovaná zjištění a citované ustanovení zákona o Ústavním soudu bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2003