ECLI:CZ:US:2003:3.US.20.03
sp. zn. III. ÚS 20/03
Usnesení
III. ÚS 20/03
Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele P.&.J. R. s. r. o.,. zastoupeného JUDr. J. Š. advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2002 sp. zn. 13 Cmo 13/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2002 sp. zn. 13 Cmo 13/2000 s tím, že podle jeho přesvědčení tímto rozhodnutím soud porušil základní práva, zakotvená v článcích 1, 3, 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 95 odst. 1 Ústavy. Uvedl, že pro nařízení předběžného opatření, týkajícího se specifikovaných nemovitostí, neměl soud osvědčeny rozhodné skutečnosti, a ty, které tvrdila žalobkyně, nebyly doloženy a ani nemohly být, poněvadž důkazy o nich nemá k dispozici, a poukázal na úkony, směřující k převodu nemovitostí a učiněné poté, co byly tyto vyňaty z konkurzní podstaty, a na postup odvolacího soudu, který, dle jeho názoru, rozhodl nad rámec uplatněného návrhu, aniž byly splněny podmínky ustanovení §153 odst. 2 občanského soudního řádu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 13 Cmo 13/2002 bylo zjištěno, že ve věci sp. zn. 13 Cm 50/2000 probíhá u Městského soudu v Praze řízení o neplatnost kupní smlouvy o převodu označených nemovitostí, ohledně nichž pak odvolací soud výrok soudu I. stupně o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření změnil, předběžné opatření nařídil, a to v souladu s §102 občanského soudního řádu. Soud
v odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, které okolnosti jej vedly k tomu, aby zatímně upravil poměry účastníků vztahující se k označeným nemovitostem, když také opodstatněně vytkl pochybení soudu I. stupně, který návrh na nařízení předběžného opatření ohledně nemovitostí, v rozhodnutí soudu II. stupně vymezených, zamítl. Na toto odůvodnění lze v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Proto návrh směřující proti výroku odvolacího soudu o nařízení předběžného opatření i proti výroku, kterým bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno, když tímto nemohl být stěžovatel dotčen, což ani v ústavní stížnosti netvrdí, byl odmítnut jako zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2003