ECLI:CZ:US:2003:3.US.203.03
sp. zn. III. ÚS 203/03
Usnesení
III. ÚS 203/03
Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatelky Z. S., zastoupené JUDr. T. P. advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2003 č. j. 20 Co 719/2002-40 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. září 2002 č. j. 30 C 225/2001-22, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právu, zakotveném v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1, směřující proti České republice - Ministerstvu zemědělství, uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 1.504.000,-Kč s přísl., která vznikla, podle jejího přesvědčení, nesprávným úředním postupem. Poukázala na znění §153 a §132 obč. soudního řádu, na základě nichž měl soud provést důkazy a o žalobě rozhodnout - soud žalobu zamítl, aniž se meritem věci zabýval, když nezkoumal vůbec pochybení pozemkového úřadu jako správního orgánu, které bylo v žalobě vytýkáno a které vznik škody způsobilo.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudků, proti nimž ústavní stížnost směřuje, zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal v souladu s §212a obč. soudního řádu rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky uplatňující náhradu škody ve výši 1.504.000,-Kč, a neopodstatněnost odvolání shledal důvodně. Jak soud I. stupně tak soud odvolací v rozsudku a jeho písemném vyhotovení vyčerpávajícím způsobem odůvodnil zamítnutí žaloby, nepochybil při aplikaci §18 zák. č. 58/1969 Sb. ani při hodnocení postupu označeného správního orgánu a jednání žalobkyně v souvislosti s uplatňováním tvrzených restitučních nároků.
Pro výše uvedená zjištění byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle §43 odst. 2 písm. a cit. zákona o Ústavním soudu odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2003