ECLI:CZ:US:2003:3.US.215.03
sp. zn. III. ÚS 215/03
Usnesení
III. ÚS 215/03
Ústavní soud rozhodl dne 11. prosince 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele Z. V., zastoupeného JUDr. S. K., advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. února 2003 sp. zn. 20 Cdo 1982/2002, Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. března 2002 sp. zn. 47 Co 603/2001 a Okresního soudu v Děčíně ze dne 13. září 2001 sp. zn. 7 E 2447/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných usnesení soudů, která považuje za rozhodnutí, jimiž byla porušena jeho vlastnická práva. Uvedl, že uplatnil námitku promlčení tvrzených dlužných částek, představujících místní poplatky, uložené mu Městským úřadem v Děčíně, k této námitce přihlédnuto nebylo, a proto se cítí dotčen i v právu na spravedlivý proces. Poukázal na okolnosti, za nichž byly poplatky vyměřeny, na opravné prostředky, které proti rozhodnutí o nich uplatnil, jakož i na to, že další rozhodnutí neobdržel, o těchto se dověděl dodatečně. Proto považuje zřízení soudcovského zástavního práva na polovinu označených nemovitostí za rozhodnutí, v němž není právo správně aplikováno.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní práv nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 7 E 2447/2000 a stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. O dovolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. března 2002 č. j. 47 Co 603/2001-41 bylo Nejvyšším soudem České republiky rozhodnuto v souladu s obsahem §237 odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §243c odst. 2 obč. soudního řádu, když důvodně nebylo shledáno dovolání přípustným. Z usnesení soudu II. stupně pak bylo zjištěno, že odvolací soud po přezkoumání usnesení soudu I. stupně, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva - k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 280.000,-Kč, toto opodstatněně potvrdil když konstatoval, že jde o rozhodnutí učiněné dle §251 a §338b obč. soudního řádu. Pokud jde o námitky odvolatele, s těmi se ve svém rozhodnutí v plném rozsahu vypořádal a na vyčerpávající odůvodnění lze v dalším odkázat, když v něm soud také vysvětlil obsah citovaných ustanovení občanského soudního řádu a důvody pro jejich použití v předmětné věci, tj. v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2003