ECLI:CZ:US:2003:3.US.234.03
sp. zn. III. ÚS 234/03
Usnesení
III. ÚS 234/03
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 13. listopadu 2003 ve věci navrhovatele L. M., zastoupeného JUDr. E. D., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 2002 č. j. 7 Cmo 81/2000-94 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. ledna 2003 č. j. 7 Cmo 355/2001-95, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel ve svém návrhu ze dne 4. května 2003, podaném k doručení Ústavnímu soudu 5. května 2003, uvedl, že jeho ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 2002 č. j. 7 Cmo 81/2000-94 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. ledna 2003 č. j. 7 Cmo 355/2001-95. Současně sdělil, že tato rozhodnutí soudu obdržel dne 16. dubna 2003, tj. poté, co mu byla jeho zástupkyní advokátkou JUDr. E. G. zaslána.
Po výzvě k odstranění vad návrhu zástupkyně stěžovatele podáním ze dne 9. října 2003 návrh doplnila o důvody ústavní stížnosti a listiny, uvedla, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci nabyl právní moci dne 20. února 2003 a že stěžovatel jej však obdržel až na konci dubna 2003. Své podání označila jako ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 2002 č. j. 7 Cmo 81/2000-94 a proti usnesení téhož soudu ze dne 23. ledna 2003 č. j. 7 Cmo 81/2000-94, navrhla však, aby Ústavní soud vydal nález, v němž by zrušil rozsudek Vrchního soudu v Brně ze dne 27. listopadu 1998 č. j. 5 Cm 142/98-34 a usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 28. dubna 1999 č. j. 5 Cm 142/98-50. Vyslovila přesvědčení, že napadenými rozhodnutími byla porušena práva, zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, byl-li podán po lhůtě k tomu určené [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu stěžovatele podaného dne 5. května 2003 a předložených rozhodnutí soudů bylo zjištěno, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 2002 č. j. 7 Cmo 81/2000-94, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 27. listopadu 1998 č. j. 5 Cm 142/98-34 a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. ledna 2003 č. j. 7 Cmo 355/2001-95, jímž tento soud potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 28. dubna 1999 č. j. 5 Cm 142/98-50. Dále bylo zjištěno, že stěžovatel byl v řízení před označeným soudem II. stupně zastoupen advokátkou JUDr. E. G., které stížností napadená rozhodnutí byla doručena v souladu s §49 odst. 1, věta první obč. soudního řádu, a to dne 20. února 2003, den doručení byl potvrzen i sdělením Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 2003, běh lhůty k podání ústavní stížnosti proto započal dne 20. února 2003 a skončil 22. dubna 2003, na čemž nic nemění sdělení stěžovatele o tom, že od své zástupkyně rozhodnutí obdržel až 16. dubna 2003, či "koncem dubna 2003", jak Ústavnímu soudu oznámila ve svém podání JUDr. D. Návrh byl podán dne 5. května 2003.
Pro výše uvedené, pro zjištění, že návrh stěžovatele byl podán po lhůtě k tomu stanovené, rozhodl Ústavní soud tak, jak ve výroku obsaženo, aniž bylo třeba vyzvat zástupkyni navrhovatele k odstranění závažných pochybení, jichž se v podání při označení soudních rozhodnutí dopustila [§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2003