ECLI:CZ:US:2003:3.US.243.03
sp. zn. III. ÚS 243/03
Usnesení
III. ÚS 243/03
Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatelů 1) V. S., a 2) M. S., zastoupených JUDr. I. D., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. února 2003 sp. zn. 21 Co 462/2000 a Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. ledna 2000 č. j. 8 C 457/91-145, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé, kteří se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnili svůj návrh tím, že se jimi cítí dotčeni v právu, zakotveném v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy. Poukázali na provedené dokazování, na hodnocení důkazů a vyslovili přesvědčení, že soudy obou stupňů rozhodly v rozporu se znaleckými posudky o situaci na nemovitostech v souvislosti se stávajícím oplocením.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků bylo zjištěno, že soud I. stupně vyhověl návrhu stěžovatelů pokud se domáhali odstranění plotu z parcely č. 95/2, nacházející se v obci a v katastrálním území Předklášteří, když dle zápisu na listu vlastnickém č. 119, vedeném u Katastrálního úřadu Brno-venkov, jsou spoluvlastníky této parcely a když plot žalovaného v rozsahu 1,3 m do jejich vlastnictví zasahuje. Návrh, aby byl žalovaný zavázán k odstranění znalcem blíže označeného plotu vedeného v délce 2 m byl zamítnut, poněvadž tímto plotem nebyl prokázán zásah do vlastnictví žalobců. Soud II. stupně se v řízení o odvolání stěžovatelů vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání, když napadené rozhodnutí přezkoumal, doplnil dokazování a opodstatněně shledal, že odvolání není důvodné. Poněvadž
odůvodnění jeho rozhodnutí je přiléhavé a vyčerpávající, lze na ně v dalším odkázat. Je třeba dodat, že v postupu soudů při hodnocení provedených důkazů, zřejmého z odůvodnění rozsudků, nebyl shledán rozpor s §132 obč. soudního řádu a ani s právy, jichž se stěžovatelé v návrhu dovolávají. Ústavnímu soudu pak nepřísluší pravomoc, "hodnotit" hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy, když tyto ve své činnosti postupovaly ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto odmítnut v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2003