ECLI:CZ:US:2003:3.US.259.03
sp. zn. III. ÚS 259/03
Usnesení
III. ÚS 259/03
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu JUDr. T. Š., advokáta, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2003, čj. 15 Co 139/2003-28, a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 1. 2003, čj. 33 Ro 1186/2002-20, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, označeným jako ústavní stížnost, napadl JUDr. T. Š., advokát v Českém Těšíně, jménem R. K., bytem v Karviné - Fryštátu, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2003, čj. 15 Co 139/2003, a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 1. 2003, čj. 33 Ro 1186/2002-20, s tvrzením, že rozhodnutími obou obecných soudů došlo k porušení práva na spravedlivý proces, resp. k odepření spravedlnosti. K uvedenému návrhu však nebyla připojena plná moc, která by advokáta k zastupování stěžovatele v řízení před Ústavním soudem opravňovala.
Jak Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 23. 2. 2000, sp. zn. III. ÚS 655/99, (obdobně usnesení ze dne 7. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 316/99, ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. III. ÚS 712/02, a ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. III. ÚS 762/02) konstatoval, předložení zvláštní plné moci vyžadované zákonem je pro zastoupení před Ústavním soudem (§30 odst. 1, §31 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon") esenciální podmínkou zahájení řízení, nicméně podmínkou natolik banální, že ji advokátovi jako profesionálnímu zástupci není zapotřebí zvlášť připomínat, zejména je-li z podání advokáta patrno, že nejde o omluvitelné nedopatření. Jestliže za zmíněných okolností není prokázáno, že advokát je k zastoupení klientem pověřen a že pověření (plnou moc) přijal, nezbývá než usoudit, že ústavní stížnost je podána někým zjevně neoprávněným [§43 odst. 1 písm. c) zákona].
Z důvodu ochrany případných práv JUDr. T. Š. údajně zastupované osoby Ústavní soud jmenovaného (mimo jiné) na absenci plné moci výslovně upozornil ve výzvě ze dne 24. 9. 2003, jež mu byla doručena dne 25. 9. 2003, avšak jmenovaný tuto ani poté nepředložil.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti může podat jen fyzická nebo právnická osoba, jestliže pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, byly porušeny základní práva a svobody chráněné ústavními zákony. V předmětné věci však z návrhu nevyplývá, že navrhovatel byl účastníkem řízení, v jehož rámci byla vydána napadená rozhodnutí.
S ohledem na uvedené skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. c) zákona odmítnout jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
K uvedenému je třeba doplnit, že i kdyby JUDr. T. Š. byl skutečně oprávněn jménem R.K. před Ústavním soudem jednat, předmětný návrh by byl rovněž odmítnut, neboť navrhovatelem nebyly odstraněny vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené [§43 odst. 1 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 6. listopadu 2003