ECLI:CZ:US:2003:3.US.27.03
sp. zn. III. ÚS 27/03
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky L. Š., zastoupené JUDr. M. C., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 53 Co 260/2002-288 ze dne 7. 10. 2002 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 23 C 304/98-265 ze dne 18. 12. 2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala dne 17. 1. 2003 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 20. 1. 2003. Návrh směřoval proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 53 Co 260/2002-288 ze dne 7. 10. 2002, jímž byl ve výroku II, III a IV potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 23 C 304/98-265 ze dne 18. 12. 2001, ve věci žaloby stěžovatelky o zaplacení částky 876.178,20 Kč s příslušenstvím. Napadenými rozsudky byla podle názoru stěžovatelky porušena její základní práva zakotvená v čl. 33 a 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelky současně proti rozsudku odvolacího soudu podala i dovolání.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat zkoumáním ve věci samé, je povinen posoudit, zda jsou splněny podmínky pro zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle §75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Plénum Ústavního soudu se s odvoláním na čl. 87 odst. 1 písm. i) Ústavy ČR dohodlo a publikovalo ve sdělení č. 32/2003 Sb. změnu dosavadní rozhodovací praxe soudců Ústavního soudu, připouštějící souběžné podání mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí obecných soudů, a to s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva vyslovený v rozhodnutí 2. sekce ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99. Na základě tohoto rozhodnutí Ústavního soudu v případě souběhu ústavní stížnosti s mimořádným opravným prostředkem s výjimkou obnovy řízení bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala současně ústavní stížnost i dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, což vyplynulo ze sdělení samotné stěžovatelky obsaženého v podaném návrhu, postupoval Ústavní soud podle výše uvedeného právního názoru a návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti odmítl podle §75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2003