ECLI:CZ:US:2003:3.US.270.03
sp. zn. III. ÚS 270/03
Usnesení
III. ÚS 270/03
Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele C. H., a. s., zastoupeného Mgr. V. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. března 2003 sp. zn. 12 Co 82/2003 a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. listopadu 2002 sp. zn. 28 C 228/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení postupem soudů a jejich rozhodnutími byla porušena práva, jež jsou mu zaručena čl. 4, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy. Poukázal na skutková zjištění soudů, jejichž interpretace v odůvodnění se jeví jako "překvapivá" a rozhodnutí pak nesoucí znaky rozhodovací libovůle, na nesprávné hodnocení úkonu, který nelze - pro obsah vůle směřující ke vzniku práv a povinností považovat za novou nájemní smlouvu, uzavřenou s žalovanou po smrti uživatelky, tj. původní nájemkyně. S takovým hodnocením předmětného úkonu nesouhlasí a vytýká soudu, že jej nehodnotil v souladu s §34 a §35 odst. 2 obč. zákona, důkazy pak v souladu s §132 obč. soudního řádu, a pokud v rozhodnutí odvolací soud při hodnocení důkazů postupoval mj. tak, jakoby žalobkyně vznesla námitku relativní neplatnosti právního úkonu dle §42a obč. zákona, pak i to považuje za vadu napadeného rozhodnutí.
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni bylo zjištěno, že jmenovaný soud v odvolacím řízení přezkoumal rozsudek soudu I. stupně dle §212 obč. soudního řádu a opodstatněně shledal odvolání nedůvodným. Ve svém rozhodnutí pak vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč právní úkon učiněný účastníky dne 14. března 2001 pro jeho obsah nutno považovat za nájemní smlouvu uzavřenou s žalovanou na dobu neurčitou, dle níž tato předmětný byt v nemovitosti žalobce také užívá. Proto zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. K námitce stěžovatele, dle níž soud nerespektoval při hodnocení důkazů ustanovení §34 a §35 odst. 2 obč. zákona, nutno uvést, že hodnocení předmětného právního úkonu bylo učiněno v souladu s §132 obč. soudního řádu, když nebylo zpochybněno k čemu projev vůle obsažený v nájemní smlouvě, uzavřené dne 14. března 2001, směřoval.
Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. S ohledem na uvedená zjištění a citované právní ustanovení bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2003