ECLI:CZ:US:2003:3.US.279.03
sp. zn. III. ÚS 279/03
Usnesení
III. ÚS 279/03
Ústavní soud rozhodl dne 16. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele J. G., zastoupeného JUDr. A. Ch., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. prosince 2002 sp. zn. 16 Co 441/99 a Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. června 1999 č. j. 8 C 737/98-27, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu, které je zakotveno v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na důvody, pro které podal žalobu na určení, že je vlastníkem 6/16 majetkového podílu, který byl vypočten žalovaným na majetku Zemědělského družstva "R. se sídlem v H., a to dle zákona č. 42/1992 Sb., a uvedl, že se závěry soudů, dle nichž na takové žalobě nebyl shledán naléhavý právní zájem, nesouhlasí, když rozhodnutím o ní by byl vytvořen pevný základ pro právní vztahy mezi účastníky sporu a odstraněny také důvody pro další žaloby. Zamítnutím žaloby a tedy postupem soudu se cítí ve vlastnickém právu omezen - bez rozhodnutí soudu vydání části majetkového podílu nemůže žádat i když žalovaným je každoročně vyplácena část majetkového podílu, vypočítaného i s ohledem na pozemky, jež jsou jeho vlastnictvím - takový postup proto považuje i za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadených rozsudků zásah do práva, jehož se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s §212 odst. 1, 2 obč. soudního řádu a opodstatněně konstatoval nedůvodnost námitek v odvolání uplatněných, když vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč k žalobě o určení tvrzeného vlastnictví stěžovatelů nebyl, s ohledem na obsah §80 písm. c) příp. písm. b) obč. soudního řádu, shledán naléhavý právní zájem žalobců. Na toto odůvodnění, v němž soud také správně vyložil postavení účastníků a družstva, jež bylo povinno stanovit podíl dle zák. č. 42/1992 Sb. a tak dát vzniknout právnímu vztahu mezi oprávněným a družstvem, nikoliv mezi žalobcem a žalovaným, lze v dalším odkázat. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti namítá v jednání žalovaných rozpor s dobrými mravy, pak lze poukázat právě na to, co je výše uvedeno o právních vztazích, založených dle zák. č. 42/1992 Sb. jednáním družstva, a proto hodnotit obsah a výkon práv a povinností vyplývajících z takového vztahu by v předmětném řízení nepříslušelo ani odvolacímu soudu v případě, že by poukaz na §3 obč. zákona stěžovatel v odvolání uplatnil.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Pro důvody k odmítnutí návrhu nebyl již stěžovatel vyzýván k odstranění vady návrhu - vady plné moci, jejíž obsah není v souladu s §31 odst. 1 cit. zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2003