ECLI:CZ:US:2003:3.US.352.02
sp. zn. III. ÚS 352/02
Usnesení
III. ÚS 352/02
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. B., zastoupeného JUDr. R. V., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. prosince 2001, sp. zn. 17 Co 463/2001, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, mimo ústní jednání dne 19. března 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Muchou, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Původně formálně vadným podáním, označeným jako "stížnost pro porušení zákona", podaným osobně Ústavnímu soudu dne 4. června 2002, a následně doplněným podáním jeho právní zástupkyně tak, že formální vady původního podání byly odstraněny, napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. prosince 2001
(17 Co 463/2001-282) a tvrdil, že jím, jako rozhodnutím odvolacího soudu, bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 38 Listiny základních práv a svobod); podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení tohoto práva došlo jednak tím, že jmenovaný soud přes jeho omluvu jednal v jeho nepřítomnosti, jednak také tím, že jej "nepoučil ve smyslu platných ustanovení občanského soudního řádu", čímž jej uvedl do situace, v níž jako "laik nedokázal věc přesně řádně posoudit, zejména pokud jde o povinnost tvrzení a důkazní břemeno". Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil a současně požádal, aby vykonatelnost jím napadeného rozhodnutí obecného soudu byla odložena.
Stěžovatel podal v dané věci rovněž dovolání; dovolací řízení bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. prosince 2002 (25 Cdo 2329/2002-362) zastaveno.
Ústavní stížnost je opožděná.
Ústavní stížnost lze podat za splnění dalších formálních podmínek ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy stěžovateli bylo doručeno rozhodnutí o posledním prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 2 al. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona); rozsudek obecného soudu, proti němuž ústavní stížnost směřuje vešel do právní moci dnem 23. ledna 2002 a stěžovateli byl doručen dne 22. ledna 2002
(č. l. 8 spisu Ústavního soudu).
Jestliže stěžovatel Ústavnímu soudu ústavní stížnost (osobně) doručil dne
4. června 2002, je zřejmé, že zákonem stanovenou lhůtu k jejímu podání, která skončila dnem 22. března 2002 nedodržel a založil tak procesní překážku bránící případnému dalšímu postupu.
Zmeškání takto zákonem stanovené lhůty pro podání ústavní stížnosti nelze prominout. Argumentace stěžovatele ust. §75 odst. 2 písm. b) zákona v tomto směru je proto nepřípadná, neboť toto ustanovení připouští toliko výjimečné neodmítnutí ústavní stížnosti, pokud nebyly vyčerpány procesní prostředky.
Z důvodů takto rozvedených bylo o stěžovatelově ústavní stížnosti rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. b) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, aniž by se pro nedostatek důvodů jevila potřeba zvlášť rozhodovat o stěžovatelově návrhu na odklad vykonatelnosti jím napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 19. března 2003