ECLI:CZ:US:2003:3.US.362.03
sp. zn. III. ÚS 362/03
Usnesení
III. ÚS 362/03
Ústavní soud rozhodl dne 16. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele R. K., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. dubna 2003 sp. zn. 25 Cdo 1706/2002, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2002 sp. zn. 13 Co 56/2002 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu l ze dne 22. června 2001 sp. zn. 17 C 13/97, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž byla zamítnuta žaloba na náhradu škody ve výši 2.611.120,-Kč, vzniklá na nemovitosti zaviněním žalovaného, a odmítnuto dovolání, které proti rozsudku odvolacího soudu podal. Uvedl, že částka 250.250,-Kč, která, dle názoru soudů, je způsobilá k úhradě nákladů na odstranění škody vzniklé na domě čp. 219 při přestavbě hotelu S., je zcela nedostatečná a neodpovídá skutečně vzniklé škodě. Podle jeho přesvědčení se soudy nevypořádaly s rozdíly v obsahu a závěrech znaleckých posudků, zejména pokud šlo o posouzení toho, zda vzniklé trhliny ve stavbě ovlivňují spolehlivost konstrukce. Poukázal na rozsah skutečné škody, na stav nemovitosti před zahájením stavební činnosti žalovaného a její stav současný, nesoucí znaky značného poškození, a to nejen povrchového ale takového, jehož odstranění si vyžádá náklady ve výši několika milionů, když teprve nákladnou a náročnou stavební opravou by mohl být dům uveden do původního stavu. Z uvedených důvodů se cítí rozhodnutími soudů dotčen v právu, zaručeném čl. 11 odst. 1, odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal v odvolacím řízení rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. června 2001 č. j. 17 C 13/97-125 v souladu s §212 a 212a odst. 1 a 5 obč. soudního řádu a opodstatněně shledal, že soud I. stupně vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu a věc po právní stránce správně posoudil. V odůvodnění rozsudku se s poukazem na provedené důkazy a na obsah ustanovení §442 odst. 1 a §443 obč. zákona vypořádal s odvolacími námitkami stěžovatele, týkajícími se zjištění výše škody a výše nákladů potřebných k jejímu odstranění. Nejvyšší soud ČR pak odmítl dovolání, poněvadž důvodně neshledal jeho přípustnost ve smyslu §237 odst. 1 písm. b) či §237 odst. 3 obč. soudního řádu. Pokud jde o hodnocení důkazů učiněné soudem I. a II. stupně, je třeba uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, která je obsažená v §132 obč. soudního řádu. Pokud soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod, není Ústavní soud oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a tedy ani "hodnotit" jejich hodnocení důkazů, byly-li zásady dané §132 obč. soudního řádu respektovány.
. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2003